Duchaplná konverzace

říkám Matouškovi co chceš ke svačině

M: jabko a banán
JÁ: banán nemáme koupila jsem mandarinky
M: jupí tak mandarinku a banán
JÁ. banán nemáme, máme jabko a mandarinky
M: tak teda mandarinky a banán

to už jsem se začla tlemit a M na to: Tak co teda máme

11. listopadu - sv. Martin

Dneska jsem slavili sv. Martina, sice na bílém koni nepřijel, ale možná o to to bylo příjemnější. Děti si ve školce a v družině vyrobily lucerničky, dostali jsme rozpis kde se které skupinky sejdou  a šlo se přes vesnici ke kostelu.

Tam byla bohoslužba a vystoupení dětí. V jednom okamžiku byly dětem zas zapalovány lucerničky na cestu domů a to jsem teda těžce vydýchával. No přeci jen se na mě ta teorie o požární bezpečnosti dost podepsala. Kostel plný lešení, jedny úzké dveře jako východ a do toho hafo dětí, které máchaly lucernama s hořícíma svíčkama.... Naštěstí nic nechytlo.

Na závěr byla slavnost ve školce na zahradě se svařáčkem, punčem a nějakýma dalšíma dobrůtkama. Děti si to užily a my zas dostáli společenského zviditelnění se :-))).

2. listopadu - POSTAVIČKA

Dneska jsme se vraceli z prodlouženého víkendu z Čech. Matouš kus cesty spal a pak se probudil a začal se vyptávat. " Kde je moje POSTAVIČKA? ". My jsme mysleli, že hledá takovou kostru co byla u bombonků, ale on nám pořád tvrdil, že ne, že je v kufru. No rozhovor opravdu velmi plodný. Až najednou mi to blesklo. On se ptal na novou stavebnici, co dostal k narozeninám od babičky a celý víkend uháněl Jirku aby mu něco POSTAVIL.

29. října - Čtyřleťák

Už máme doma čtyřleťáka, zas je krásný podzim, jako před čtyřmi lety, když se narodil. Dneska jsme slavili ve školce a Matouš si to opravdu užíval. Bylo moc hezký jak mu všechny děti přály a zpívaly a prostě byl to jeho den. Dětičky byly z pavoučích muffin nadšený a celkově se oslava moc povedla.
A ještě si s náma povídala paní učitelka a moc ho chválila, jak se krásně rozpovídal, že už jim i sám od sebe chodí vyprávět. Že nedávno vyprávěl o kočárku a o panence co mají doma s Ajkou. Pro nás to je docela překvapení, protože v naší přítomnosit německy zásadně nemluví a dělá jako že vůbec nerozumí, když na něj někdo promluví.

28. října - Pavoučí muffiny

Zítra nás čeká další oslava a to ve školce. Jak už jsem psala v dubnu, tady se ve školkách slaví jinak. Je to takový rituál a rodiče chystají pro celou třídu pohoštění a i se oslavy zúčastňují.
Nedávno jsem někde jsem viděla muffinky jako pavoučky, takže volba byla jasná co bude. Nicméně jsem si pěkně nadávala za ten blbej nápad, protože zítra razíme do Čech, takže musím zabalit všechny balíky na poštu, zboží, který chci nechat v Čechách, nás na prodloužený víkend a do toho si vymyslím takovouhle věc.
Pro ty co budou přemýšlet nad tím kolik má mít pavouk nožiček, tak hlásím předem, že ČESKÝ pavouci mají nohou jen šest!!!! :-D.

24. října - Oslavička

V pátek budeme mít doma čtyřleťáka a jelikož se v pátek přesouváme na rodnou hroudu, tak jsme oslavovali už dnes. Dokonce to byla oslava ve větším kruhu rodinném, jelikož brácha s rodinou už taky budují kapitalismus o 100 km vedle.

Matoušek si už od Dinosauří výstavy přál dort dinosaura, mám opravdu skromné dítě. Naštěstí mě díky úžasnému časopisu DORTOMÁNIE, takové to skromné přání nemůže zaskočit. Takže včera jsme odvezli Ajku do školy a sedli jsme pak společně nad časopis a Matoušek si vybíral. Nakonec si vybral dráčka i když mu říkal Dinosaurus.

Takže jsem začala píct a jelikož se 3D dorty většinou skládají z plátů, tak jsem pekla dva plechy korpusů na placato. Matoušek to nějak nezpracoval a když viděl, co tahám z trouby, tak tu na mě začal pokřikovat NO A CO TEN DINOSAURUS.

Na oslavě jsem ani nějak nestihla fotit, jelikož dělat hostitelku a fotit zároveň dost dobře nejde a Jirka se poslední dobou foťáku už ani nedotkne. No škoda no... Ale bylo to moc fajn odpoledne. S Ondráškem už je sranda a už jsou to tři parťáci. Krásně si celý odpoledne vyhráli a ani nezlobili.

21.10. - Matematika

Tak máme za sebou ve škole cca 5 týdnů.  A opět se naplňuje heslo Člověk míní osud mění, nebo něco v tom smyslu. Nebo jinak řečeno, vše je jinak, než si člověk říkal, že bude.

Největší strach jsem měla ze čtení a psaní  a to ze dvou důvodů 1. že je Ajka dcera svých rodičů, kteří jsou, jak prohlásil Jirka, jazykově nevzdělatelná hovada. A je jedno o jaký jazyk se jedná, jestli ten mateřský, nebo ten nemateřský a za 2., že tu přeci jen jsme teprve rok a tu slovní zásobu nemá tak velkou a že to přeci jen asi bude obtížný číst slova, když je ani kloudně nezná.

Čeho jsem se vůbec nebála to byla matematika a to z toho důvodu že je Ajka dcerou svých rodičů :-d.

No takže po měsíci a kousek ve škole mohu říct, že  Ajka asi není naše dcera :-d, neb píše velmi úpravně, se čtením a psaním nemá sebemenší problém a v čem nejvíc válčí je matika. Už psali dva testy. Jeden  z matiky ten teda nedopadl slavně a následoval velký pláč a dost vysvětlování.... Další test co přinesla tento týden byl ze čtení a psaní a ten napsala na plný počet bodů. Tak uvidíme co přijde dál a co nám z ní vlastně vyroste :-))

ČAPÍ OČKO

Nastal podzim a pro nás to znamená velký kolotoč, hlavně pracovní a tím pádem nestíhačka nějakého focení a doplňování blogu.
Ale nesmím zapomenout na další hlášku. Když jsem minulý týden sušila na terase prádlo, tak se dva motýlci rozhodli, že si tam ustelou k věčnému spánku. Takže jsem je dětem hezky dala na papír na stůl, aby si je mohly prohlídnout. A říkám že se jmenujou BABOČKA PAVÍ OKO. No a u večeře je Matoušek ukazuje tatínkovi a velmi moudře se ho ptá víš jak se jmenují ČAPÍ OČKO.

10. září - Brauneck

 Dle předpovědi to vypadalo na poslední nádherný podzimně - letní den v tomto roce, tak jsme vyrazili na poslední letošní tůru do Alpiček. Kolem Mnichova jsme vjeli do brutální mlhy, která by se posléze dala krájet a začla jsem propadat trudnomyslnosti, že to nebude jen inverze, ale že se meteorologové zase spletli. Na parkovišti pod lanovkou bylo rušno, na lanovku fronta jak kdyby dávali něco zadarmo, tak to mě uklidnilo. Zhruba v polovině cesty lanovka vyjela nad mraky a my měli naprosto úchvatný výhledy. Děti unešený z kaše, ještě to nikdy neviděly.
Lidí teda všude jak na Václaváku, ale i tak se dalo aspoň trochu keškovat i když některé kešule jsme vybrat prostě nemohli.

 Tohle byl nejvyšší bod naší cesty a už jsme pak zas sestupovali dolů. Byli tam neskutečně voprsklí havrani, normálně lítali mezi lidma a čekali komu co upadne od úst a téměř v letu to sbírali, že se drobky pomalu ani země nedotkly.

 Ještě před sestupem jsme měli zážitek. U jedné chaty jsme viděli horské záchranáře, jak vymezují prostor pro helikoptéru. Takže jsme popošli na kopeček, abychom nepřekáželi a měli jsme hezký výhled. Když helikoptéra přistála, tak jsme čelili všetečným otázkám našich dětiček. Jako co se stalo a co se bude dít atd atd... Najednou Matouš povídá. Víš jak se řekne co se stalo? My teda že ne a on WAS IST LOS. TAK SE JDĚTE ZEPTAT :-d.

No a na závěr jsme si dali krásný sestup do údolí, jelikož přece lanovkou jezdíme pouze nahoru. No sestup byl teda dost brutální a nohy bolely snad do čtvrtka.


A na úplný závěr musím pochválit děti, jak krásně šlapaly. Matoušek se dolů teda nesl, ale celou cestu prospal, takže fakt byl uťapkaný a Ajka to ušla celý, téměř bez keců, když zamhouřím oči nad závěrem toho šílenýho sestupu. Ale jako mně se chtělo nadávat taky :-d

26. září - Svátky

Děti mají svátky v rozmezí jednoho týdnu, takže slavíme společně, je to docela výhoda. Ušetříme čas a je to docela hezký že dostanou dárky oba dva. Dortík byl velká rychlovka, spíš šlo o náplň než o nějaké dortové tvoření. Ajka se v Ikee zamilovala do Princezniných dortíků. Jsou to malé dortíky naplněné šlehačkou a pokryté marcipánem. Takže jsem zkoušela něco podobného jen ve tvaru medvěda. Ještě jsem náplň vylepšila ovocem a musím nekrtiticky říct, že ten dort byl neskutečně dobrý. Ale recept po mně nechtějte, neb to byla čirá improvizace na volné téma.

20.9.2010 až 23.9. - KOULIČKA

Baruschka mě navedla, že bych si taky měla zapisovat hlášky našich dětiček, Už jsme jich spoustu zapomněli, tak ať se aspoň něco dochová.


Matoušek v pondělí uložení do postýlky a zhasnutí přiběhl s očima na vrch hlavy. Já něco mám, já mám venkukouličku. Opravdu nemáme rádi, když vylézají po uložení z postýlek, tak jsme ho zahnali zpět, že si to povíme ráno. V úterý večer Jirka přišel s tím, že už ví co je koulička.

Ta záhadná koulička, která tak Matouška rozradostnila je měsíc jdoucí do úplňku.

Dneska ji nemohl najít, protože je zataženo a skoro plakal a byl děsně nešťastnej a pořád říkal. KDE JE MOJE KOULIČKA.

14. září 2010 - Už nám taky odzvonilo

 

Aneb první školní den. Ajka se konečně taky dočkala a je z ní už školačka. Doléhá to na ni hodně, kupodivu tu změnu nese statečně. Většinou velké životní změny se u ní projevovaly velkým zlobením a  velkou vzpurností. Teď je přesně opačná, je hodně mazlivá a děsně zodpovědná,chystá si věci, doma pomáhá víc a bez odmlouvání. No jasně nedělám si iluze, že to tak vydrží nějak dlouho, ale je vidět, že jí to v tý hlavičce pořád vrtá.

Ráno odvedli Matouška do školky, já se stihla mezitím nalíčit, což teda byla chyba, jak jsem zjistila hned jak jsme vylezli ze dveří, jelikož jsem si prostě musela pláknout :-))). Ve škole když jsem viděla ty prcky s kornoutama většíma než oni, tak to pokračovalo. No prostě matka psychicky labilní hysterka :-d.

Přivítání bylo moc hezké. Prvňáčkům zpívali druháčci, celkem asi 3 písničky jedna o tom že je vítají ve škole, že oni seděli před rokem tam co sedí ti naši prckové a že se za ten rok hodně naučili a co je ve škole čeká atd... Pak byla písnička o tom jak se budou učit číst a pak ještě jedna už nevím o čem ( no a ještě ke všemu matka sklerotička :-d). 

Po přivítání jsme šli do třídy, kde nám trochu povídala paní učitelka  a pak už hned začalo "vyučování". Děti si měly rozebrat štítky se svými jmény a zbylo jedno jméno. Takže hledaly kdopak to asi MIMI může být a byla to malá plyšová myška, která si taky přinesla kornout a bude s dětmi celý rok a bude jim pomáhat učit se číst a psát. 

Pak děti zkoumaly co že si to vzala do školy a měly říct, jestli ty věci budou ve škole potřebovat nebo ne. A hned dostaly první úkol, Obrázek školy a měly se domalovat jak jdou do školy a pak to i vybarvit. To už jsme my rodiče byly odejiti do vestibulu, kde pro nás bylo připraveno občerstvení kafíčko a koláče. Trochu se povídalo o zážitcích.

Pak už následovalo jen společné focení prvňáčků do místního plátku a mohli jsme jít domů.Doma si Ajka konečně mohal prohlédnout ten svůj obrovský kornout co vše dostala. Odpolko jsme ještě všichni vyrazili do zmrzlinárny k Italovi.

Tak teď už si jen budeme držet palce, ať tu školu tady nějak zvládáme. Za necelých 14. dní máme ještě jedno poprvé. Kdy Ajka půjde poprvé do České školy v Mnichově, kam bude chodit jednou za 2 týdny v sobotu dopoledne.

11. září 2010 - Výlet do ZOLO

Táta nám na víkend odjel do Čech a my vymýšleli co s načatým víkendem. Počasí hlásili krásné, skoro letní a už jsme hodně dlouho nebyli v žádné ZOO, jak by řekla Ajka v ZOLO, tak jsme v sobotu vyrazili. V Mnichovské ZOO jsme byli před víc jak rokem a Ajka si od té doby pamatuje, že jsme tam promeškali jízdu na velbloudovi. Takže tentokrát to bylo jasné, musíme to stihnout.
Hodně mě překvapil Matoušek, že chtěl jet taky a nejen že chtěl jet, ale že i odjel a ještě se u toho smál. Ještě nedávno by to na poslední chvíli zabalil. Už jen to že ho tam dávala cizí paní a že musel odjet sám do pryč. Jsem ráda, že se začíná konečně osamostatňovat a začíná si užívat i různé atrakce.
ZOO jsme si neskutečně užili všichni tři. Matoušek sice chvílem stávkoval a měl své vzteklé výlevy a jednou jsem ho nechala ležet na chodníku, kopajícího a hazejícího baťůžkem a sedla jsem si opodál na lavičku. Musela jsem teda několika starostlivým dospělákům mávat a říkat, že se mu maminka neztratila, že ho mám pod kontrolou. Oni jsou tady fakt děsně pozorní a nápomocní, takže výchova nechat vztekajícího se hada být, tu je tak trochu komplikovanější :-d.
I přes tyto drobné epizodky okresního formátu, to byl opravdu moc hezký den a děti byly nadšené.
A ještě jedna vychytávka mě v ZOO nadchla. Při vstupu dostal každý do ruky mapičku a na ní byly takové samolepky, na které se napsalo jméno dítěte a tel. číslo a to se přilepilo někam na dítě, pro případ že by se ztratilo!!!! Což je teda super nápad, protože uhlídat dvě živé děti, je občas náročné.

7.září 2010 - Přípravy a stále přípravy

Na co? No přeci na školní docházku naší prvorozené. Opět dodržujeme pravidlo o nestadnartnosti našeho životního stylu. Zatímco už všichni naši kamarádi, hlavně dubňáčkovští, nastoupili do školních škamen, my si stále ještě "užíváme" prázdnin. I když pro mě je pojem prázdniny spojem s vůní zralých jahod, třešní, dlouhých dnů a krátkých teplých nocí, posléze s vůní sečeného obilí, která nenávratně přehoupne prázdniny do druhé a rychlejší půlky.
Tady je to všechno jinak. Vůně obilí mi navodí pocit že léto je v tahu a teprve začínají prázdniny:-(, no a jako vůně dýní, krátké dny, chladná mlhavá rána a deštivé dny, které neúprosně hlásí příchod zimy, mi prostě na mou českou mentalitu moc prázdninově nepřijdou. Dnešek byl jeden z takových dnů, kdy sem tam pršelo, bylo relativně chladno o babím létě by si člověk mohl nechat zdát.
Takže jsme s dětmi vyráběnkovali. Chystáme Ajce výbavu do školy. Odpolko jsem běhala po papírnictví a snažila se nakoupit dle seznamu dodaného školou. No snad už máme vše. Jedna z věcí co má mít do školy je takovýhle box. Má být buď plastový, nebo dřevěný, nikoliv papírový. Takže jsem se rozhodla pro dřevěné a ať ho má Ajka aspoň trochu originální. A jelikož prodávají rovnou dvojbalení, tak má svůj box i Matoušek.
Děti to neskutečně bavilo. Ajka si ho vyrobila víceméně celý sama. Matoušek statečně stříhal a třeba lemy jsem po něm ani nemusela opravovat. Nejlepší ocenění pro mě bylo, když jsem jim v půl sedmý říkala "už máte pohádky" a unisono se ozvalo my se dívat nechceme. A pak to završil Matoušek když pronesl " Mami mě to tak baví" a dal mi velkou pusu.
Matouškův je beruškový, protože chodí do Berušek a Ajka si vybrala Tučňáky.

6. září 2010 - Utopená housenka

"Mamíííí mamíííí podívej co jsem vytáhla z bazénu!" A na lopatce nese takovouhle krásnou housenku. Hned následuje dotaz jestli ji vyfotím. No takže šup do trávy s housenkou,která naštěstí nebyla utopená a šup domů pro foťák.
Housenka moc nespolupracovala a nepozovala, na to že byla utopená, nabrala nějak rychlý mety :-d

21. srpna - Další poprvé

Z Matouška se nám během jara stal nadšený cyklista, s rozhodností sobě vlastní, jednoho dne prohlásil, že na kolečku nechce mít ta podpůrná kolečka, pak se pár dní ještě vztekal, že tam jsou protože jsme mu je pokaždé zapomněli sundat,takže jednou o víkendu nás k tomu donutil. Sedl na kolo a jel. Od té doby skoro denně jezdil na kole do školky a ze školky.
Pokaždé jsem se podivovala nad rozdílností našich dvou dětí. Ač je Ajka zdatná cyklistka, tak prostě Matouš má ten pohyb přímo v krvi. Naschvál si vybírá kopečky a terénky a kličkuje atd.
Včera jsme vyrazli na brusle a Matoušek na kolo, prostě jsme chtěli vyzkoušet co ujede. V pohodě ujel skoro bez pomoci 5,5 kiláčků. Ke konci byl teda už hodně unavený, ale většinu cesty si prozpěvoval a povídal a tu pusinku nezavřel.
Další poprvé bylo dneska. Už v týdnu mi vysvětloval, že chce na kolečko přidělat tyč a že chce už taky jezdit na kole a ne v sedačce nebo ve vozíku. Takže dneska s tátou přidělávali dopoledne tyč k jeho kolečku. Pak Jirku málem nenechal ani dojíst oběd a pořád pokřikoval že on už je připravený a obutý a kdy už pojedou. Zabalil si batůžek se svačinkou. A kluci mohli vyrazit. Celou dobu prý nadšeně vyprávěl a děsně ho to bavilo. Takže to vypadá, že vozíku a sedačce odzvonilo.

18. srpna - Jedináček

Z Matouška se stal přes noc jedináček, vlastně ještě neměl pořádně možnost si ten pocit jediného obletovaného dítka vychutnat, buď byl malinký a pak už ta situace vlastně nenastala. To svoje jedináčkovství si velmi užívá a my vlastně taky. Všechno je tak nějak v pohodě, nikdo se tu nehádá, neječí, on je na nás miloučkej, protože nemusí bojovat o to svoje místo na slunci. Počasí je na draka, takže vymýšlíme akce doma. Ani mu to nevadí, že se nedá ven. Dneska jsme vyráběli trička foukacíma fixama na textil. Během chvilky jsme vyrobili hned 3 trička.Šlo to fakt krásně rychle. A kdybych měla triček v zásobě víc, tak asi foukáme ještě teď. Matoušek pak byl hrozně kouzelnej, ležel u těch triček na zemi a pořád opakoval " Mně se ty trička tak líbí, ty sou tak KLÁSNÝ". A prý už nebude nosit jiný :-)), je teda fakt, že opravdu od té doby nosí jen tahle trička.

Jinak na Ajku myslí pořád. Když si třeba vybírá pohádku na DVD, tak prohlásí dneska si vybírám já a zítra si bude moct vybrat Ajka. Nebo se zapomene a přijde a ptá se kde je Ajka. Myslí na ni vlastně pořád :-))).

13. srpna - Odjezd na tábor

Dneska nám Andrejka odjela na desetidenní hasičský tábor. Jela s Lucinkou od Pavli a jsem moc ráda, že mohla jet.
Jelikož píšu zpětně, tak vím že se má na táboře dobře, že tam mají nabitý program a určitě nám přijede velká a trochu drzá holka. No jo už to není to naše bezmocný děťátko a už se prostě začíná osamostňovat. Přináší to velmi smíšené pocity, tak nějak toužím aby to bylo pořád to dítě, pro které je rodina celý svět.
Ten přechod o školkáče, ke školákovi je tak obrovská změna, tak obrovský skok, přijde mi, že ze dne na den se z toho malého závislého děcka, stane skoro samostatná osůbka. Jojo odstřihávání pupečníkové šňůry je fakt bolestná záležitost.

5.8. 2010 - Dinosauří výstava

Tak dneska konečně jsem se odhodlala k postupnému dopisování blogu. Rozhodla jsem se že ho nebudu dopisovat od konce, ale naskočím a postupně budu zpětně doplňovat. Fotky nechybí, ale nějak nebyl čas a ani chuť psát. Tak snad to dotáhnu.

Včera byly děti naposledy ve školce. Ajka úplně naposledy, tak to tak trochu na mě dolehlo, od září nás čeká obrovská změna. Budeme si teda navzájem držet palce ať to všichni ve zdraví přežijeme. :-).

Hned ze školky jsme jeli na kraj Mnichova vyzvednout babičku Dejvickou k busu a při té příležitosti jsem zjistila, že v té části je výstava Dinosaurů, co  byla na jaře v Praze. No a jelikož se dneska počasí zkazilo a na nějaké výletování to nebylo, tak cíl byl naprosto jasný. Užili jsme si to všichni, fakt moc zajímavě udělaný, škoda že člověk neměl moc z toho výkladu. Jak děti nepostojí, tak je to prostě napytel.

Děti asi nejvíc uchvátilo 3D kino a když nás chtěl sežrat T-Rex, tak se fakt bály.

3 až 4.8. - Rozloučení se školkou

Jelikož se blížil konec školky, tak jsme vymýšleli co donést paním učitelká. Postupem času jsem zjistila, že se to tady tak nějak moc nenosí, že by dětičky daly učitelce kytičku nebo malou pozornost. Ale aspoň jedna maminka zorganizovala dárek, za všechny předškoláky a na něj se vybralo. Ale přeci jen jsem chtěla, aby Ajka dala i něco tak trochu osobního.

Takže jsem pátrala co by se dalo vyrobit a na MMB jsem narazila na podobné stromečky. Tyhle jsme vymysleli z kávových zrnek a z těstovin. Vyráběli jsme všichni tři, vlastně Matoušek vyráběl víc než Ajka.

Cestou do školky jsme budili, lehce povyražení, jelikož všichni chtěli vědět co to nesem. Až mi z toho bylo trapně. Ale snad se to líbilo a Ajka přišla s tím že jedna holčička ze třídy si přeje tenhle stromeček k narozeninám :-)))).

31.7 až 1.8 - Neuschweinstein a okolí

Konečně se nám zadařilo vyrazit do okolí Neuschweinsteinu, kam jsme se chystali už poměrně dlouho. Buď nebyl čas, nebo počasí, nebo...... No prostě tento víkend byla konstelace hvězd příznivá a my jsme vyrazili na jih Bavorska.

První den jsme kolmo dorazili na zámky Hohenschwangau a protější Neuschweinstein. Ještě jsme stihli i juknout na vodopády a zámek z druhé strany a odlovit kešku která byla na skalisku za zámkem. 

V neděli jsme vyrazili do jedné malé lezecké oblasti a hezky jsme si zalezli. Největší radost jsme měli z Ajky. 1. jak už teda pěkně šprechtí, včetně používání minulého času a souvětí no a za 2. jak jí to pěkně lezlo. Takže jsme se s Jirkou shodli, že už si "vylezla" nárok na nějaké pořádné lezecké botky. Ale psssst bude to dárek k něčemu, ještě uvidíme k čemu.

2. července - Letní slavnost

Páteční odpoledne jsme strávili ve školce, kde byla Letní slavnost, něco jako naše besídka. Děti hrály takový příběh o kopretince, která chtěla být velká jako strom, ale nakonec zjistil,a že je lepší být jako květina. Každá třída představovala něco jiného. Matouškova byla berušky Andrejčina dešťové kapky. Matoušek klasicky odmítl cokoliv podnikat a ani se nepřevlíknul do kostýmu. Celou besídku si hrál na pískovišti,nebo lítal někde kolem. No jo no co s ním naděláme.

28. května - cyklovýlet kolem Arca

 

Ráno jsme se jeli domluvit na opravu našeho oře, docela jsme byli překvapení, že domluva byla relativně snadná, syn majitele autoopravny mluvil anglicky o trochu líp než my italsky, takže jsme to dali tak nějak dokupy :-))), ted teda ještě uvidíme jak, jsou na tom Italové se sliby. Před těmi dvanácti lety se řídili heslem slíbit můžu v podstatě vše, ovšem u těch slibů, mnohdy jen zůstalo.

Pak se nám zadařilo se sejít s Materovic, dole mezi Rivou a Arcem a nebránilo nám už nic vyrazit na cyklovýlet.  Terezka se za těch pár dní krásně rozjezdila, už krásně zvládala řadit, brzdit a na rovince i nasedat. No a Marcela taky vyzkoušela jízdu na kole, aby to kolo netáhli sebou zbytečně :-))). Dokonce se i Terezka divila, že na tom umí jezdit. Ulovili jsme i pár kešek a výlet jsme zakončili výbornou zmrzlinou. Byla teda obrovská a hrozně moc dobrá, takže ode dneška už zmrzlinu nekupujem nahoře, ale už jen a pouze v Arcu.

27. května - Lago di Iseo

Včera večer přijel Marcel s dost blbou předpovědí počasí na dny následující. Na to jak nám doposud přálo počasí, tak to ted pomalu dle předpovědi vypadalo na storno dovolený. Ještě večer se Materovic narychlo rozhodli, že dneska pojedou do Benátek, které měli v plánu, ale přesně nevěděli kdy. My už předem věděli, že do Benátek určitě nechceme. 1. jsme tam už oba dva dospěláci byli a 2. nacestujem tolik kilometrů během roku, že se nám na dovolený fakt nějaký zrychlený přesuny dělat nechce.

Takže narychlo vymýšlíme co s načatým dnem a vyrážíme na druhou stranu než je Gardský jezero a to k jezeru Iseo. Je to docela zapadlý koutek oproti tomu co se děje na druhé straně hřebene, tady tak říkajíc chcípnul pes. Ani počasí nebylo fotogenický, tak aspoň pár bláznů co se pokoušelo zkrotit splašený padáčky a prkna v tý ledový vodě.

Výlet vyšel teda úplně přesně, jen jsme dorazili k autu, tak začlo docela hodně lejt a lilo a lilo, naštěstí jen dvě hoďky a neže jsme se stihli vrátit na chatu, tak přestalo.

Ještě teda Jirka dospěl k zásadnímu rozhodnutí, že auto bez opravy už nedojede pomalu ani kilometr a začali jsme shánět opraváře. Teda došli jsme do agentury a ti nám jednoho doporučili. Takže zítra tam půjdeme se domluvit co a jak. 

26. května - Výlet do Riva del Garda

Dneska Ajka vyrazila s Materovic na cyklostezku za Pieve. Chtěli si dát lehký výletík, při kterém by si Terezka potrénovala trochu jízdu na kole a že to holkám bude společně lépe utíkat. My jsme toho využili a vyrazili jsme též na kolech do Riva del Garda po bývalé silnici, která vedla do údolí Ledra, ač je Ajka zdatná cyklistka, tak přeci jen preferuje rovinu a asfalt. 

Sjezd dolů ke Gardě to byl nádherný (akorát mě teda strašila ta představa, že to vše pošlapeme zpět nahoru). Nejhezčí byla závěrečná část, kdy je cesta, vyloženě vytesaná do skály, projíždí se spouspou tunelů a pod skalními převisy, přímo nad Gardským jezerem. Výhledy to byly teda nádherný, takže i náš sjezd byl velmi pomalý, protože jsme pořád stáli a kochali se.

Později jsme se dozvěděli, že je tahle cesta otevřená cca 5 roků, že byla zavřená, protože byla hodně nebezpečná, ted je opatřena sítěmi a zábradlím, aby cyklisti a turisti nepadali do jezera :-O.

V Rivě jsme se tak nějak poflakovali, museli jsme také uděla radost Matouškovi, aby se jen nenudil v cyklosedačce, takže jsme oblezli několik dětských hřišť a došli si na zmrzku, no a pak už jen tradá nahoru.

Jak jsem se výjezdu děsila, tak se to docela dalo, až na jeden úsek, který už je v údolí Ledra. Jakmile člověk vidí na zpevněné cestě betony s příčnýma drážkama, tak to pro cyklistu nevěští nic dobrého. Znamená to, že tam je stoupání (v opačném směru klesání) jak kráva a pro mě to znamenalo, že to fakt nevyjedu - nesnáším betony :-))).

25. května - Výlet na Monte Baldo

Dneska jsme si naplánovali výlet na druhou stranu Gardy. Původně jsme zvažovali jet trajektem z Limone do Malcesiny a odtud lanovkou na Monte Baldo, ale ceny trajektu a jeho zdlouhavost, nás trochu odradili, takže jsme jeli do Malcesiny auty a odtud lanovkou na Monte Baldo. Lanová dráha má dva úseky, spodní úsek je vlastně obyčejná lanovka i když kabinka má zajímavý válcovitý tvar, ale to asi spíš jen proto, aby byl zachovaný stejný design s horním úsekem. Na horním úseku jsou též válcové kabinky, jsou větší a nejzvláštnější na nic je, že se cestou nahoru otáčejí kolem své osy, aby si všichni cestující mohli užít krásné výhledy na Monte Baldo, nebo Lago di Garda.

My bychom si taky užívali, kdyby s náma nejeli blázniví italští pubetáci, kteří celo cestu ječeli a naše děti z toho byly všechny dost vyjevený a z lanovky byly teda totálně rozhozený.

Nahoře jsme samozřejmě museli dát hned svačinu, jak jinak, ty děti by nedělaly nic jinýho než jen jedly. Takže ještě jsme neušli ani metr a už se muselo jíst, čůrat, kakat..... no klasika, pak jsme potkali dětský hřiště, došli jsme si ještě na jeden ostroh s výhledem na Gardu a obdivovali jsme nádherný cestičky a po kterých se proháněli cyklisti. Ještě než jsme stačili vyrazit směr Cima delle Pozzete (2132), tak jsme potkali paraglaidisty. Docela foukalo a ty padáky měli dost splašený, párkrát je to odválo do davu čumilů a i my jsme se jednou málem nestačili zvednout a utýct před splašeným paraglaidem. Nakonec jsme vzdali čekání na start a vyrazili jsme vzhůru na nejbližší vrchol (pod šipkou).

Mates si stihnul ještě před stoupáním vyšvihnout krásnej hysteráček, ale bylo to z únavy, protože jakmile ho dal Jirka do krosny, tak usnul a spal celou cestu směrem nahoru. Jirku jsem teda obdivovala, protože přeci jen už neváží 10kg a docela se pronese. Stoupání bylo docela náročný a táhli jsme se teda dooooost pomalu. Nicméně vrchol byl dobyt, výhledy stály za to, jen tam chyběly ty stánky, jak by řekl klasik bylo tam PRD :-D.

24. května - Cyklovýlet kolem Ledra

Na dnešek jsme si naplánovali, jen tak lehký cyklovýlet, kolem Lago di Ledro, včera jsme obhlídli, že tam vede cyklostezka,téměř kolem dokola, takže jsme vyrazil. Marcela za námi statečně vyrazila pěšky s kočárem a stíhala teda docela v pohodě :-))). No je fakt, že to bylo spíše přesouvání se od hřiště k hřišti. Na druhým konci Ledra jsme se odpojili a Materovic vyrazili zpět po stejné trase a my že si objedeme Ledro kolem dokola. To jsme ovšem netušili, že cyklostezka je ve všední dny zavřená,protože se opravuje, takže místo pohodového šlapání na kole, jsme to museli vzít přes obrovskej dokopec. Cestou jsme si vyslechli od Andrejky tisíc výčitek, jak je to děsný a já nevím co ještě. Ve výsledku Jirka vezl moje kolo a šlapal na svém kole s Matesem v cyklosedačce. Já tlačila Ajčino kolo a snažila jsem se nevybuchnout.
V jedné zatáčce jsme potkali dva kluky tak 10, 12 roků, měli tam zaparkovaný kola a tvářili se dost podobně jako naše Andrejka. Za chvíli jsme potkali scházejícího otce, který na ně už z dálky pokřikával, co že to vlastně mají za problém :-). Nebylo to moc povzbudivý, pro nás naivní rodiče, kteří si stále myslí, že ty děti z toho vyrostou.:-)
Odpolko velcí kluci vyrazili na nějakou adrenalinovější projížďku, i když mně ta naše teda přišla adrenalinová víc než dost. Jsem se fakt musela hodně přemáhat, abych to naše starší dítko nepřetrhla vejpůl.
My s Marcelou a s dětma vyrazily k jezeru. Dětičky si v lesíku začaly stavět domečky pro skřítky a my si užívaly klídku. Jen v jednu chvíli se Marcela tak nějak zamyslela a pronesla to by mě zajímalo s čím odřeným přijede Marcel.
Když jsme byli společně v zimě na horách, tak Marcel z prvního výletu s Jirkou na běžká, přijel dos ošklivě sedřený v obličeji, protože někde spadl.
Bohužel měla pravdu, Marcel přijel celej, ale nějak se zatím neskamarádil s SPDéčkama a sem tam sebou prý bouchnul o zem a pár těch šrámů si přivezl :-))

23.května - První výlet

Ráno přišla Marcela k snídani s mapou, kterou jsme včera dostali v agentuře, že nám naplánovala výlet, nakonec jsme to trochu pozměnili a vyrazili jsme do nejbližších kopců.

Ještě bych mohla zmínit, jak jsme čučeli v cestovce jak puci. Ne jen že domluva po mailu byla naprosto bezchybná, opravdu perfektní komunikace, ale i na místě se agentura chovala více než profesionálně. Pro každého zákazníka, měli připraveny všechny informace v papírové podobě, vytištěnou mapičku jak se dostaneme k domečku, kde bydlíme a navíc ještě spoustu prospektů a taky dvě mapy,nejbližšího okolí s cyklostezkami a turistickými stezkami, včetně popisů obtížností navrhovaných tras. A vlastně ještě i brožurku, kde byly turistické trasy popsány. Opravdu jsem se dříve s takovým profesionálním přístupem v Itálii nesetkala.

Výlet byl teda hodně náročný, ač jsme si dost popojeli autama, tak stejně ten nástup lesem byl fakt drsný a všichni jsme měli co dělat. Ale nad hranicí lesa nás čekala neskutečná odměna. Louka plná divokých narcisek, v životě jsem něco takovýho neviděla. A jak krásně voněly!! Svačinka se na tý louce více než nabízela.

Pak nás teda ještě čekalo další docela náročný stoupání do sedla, odku jsme šli po vrstevnici do Bocca di Saval. Zde byly bývalé kasárny z první světové války. Chtěla jsem zde odlovit naši první dovolenkovou kešku, ale nezadařilo se GPSka nekompromisně ukazovala pod tak 1,5 metrovou návěj sněhu :-((( Bocca di Saval byl vlastně náš dnešní cíl a čekal nás snad ještě náročnější sestup do městečka Pieve.  Ještě než jsme zas zmizeli v lese, tak jsme se mohli pokochat nádhernými výhledy na Lago di Ledro. V lese už to bylo teda nuda nuda šeď a děti už byly taky utahaný, takže se to neobešlo bez malých stávek, ale došli jsme, za odměnu byla zmrzka a návrat zpátky na chalupu, kde z dětí únava spadla téměř okamžitě.

22. května - Konečně odjezd na dovolenou

Dneska jsme konečně odjeli na dovolenou, posledních 14 dní bylo opět velmi hektických, zajímalo by mě kdy to skončí. Po dudňáčkovském MGS, jsem lehla s angínou a teprve v úterý jsem dobrala ATB, naštěstí vlastně už v úterý, měla jsem cca 12 dní na to se dát dokupy než vyrazíme za hranice všedních dnů. Tím že jsem týden víceméně ležela, tak jsem se snažila během toho posledního týdne dohnat vše co jsem chtěla vzládnout během 14 dnů.... Počasí nepřálo, takže zahrádku jsem pytlíkovala, tak nějak v pršících pauzách, do toho jsem vybalovala ještě další krabice po to stěhování z Prahy a stejně tu pořád o nějaké zakopáváme.

Ale konečně házíme všechny starosti a povinnosti za hlavu a vyrážíme směr Itálie, konkrétně Lago di Ledro.  Je to kousek nad Gardským jezerem a do tohdle koutu Itálie jsme se chtěli vrátit už hodně dlouho, ono je těch koutů v Itálii, kam bychom se chtěli vrátit, mnohem víc :-).V zimně jsme se domluvili s Materovic, že bychom mohli vyrazit společně a postupně jsme to doladili na celých 14 dnů. 

Trochu jsme se obávali počasí, protože letošní jaro bylo opravdu nějaký divný, šílená kosa, pořád pršelo. Nicméně předpovědi kolem Gardského jezera byly příznivé, tak jsme doufali, že to vyjde. Když jsme si dávali pauzu na Brenneru, tak to teda na přízeň počasí ještě moc nevypadalo. Děti jsem navlékla téměř do zimních bund a já při té příležitosti zjistila, že jsem si svoji Goratexku a polartečku nechala doma na věšáku. No jo no.

Cestou na Jih svatý Petr začal výrazně  zatápět  pod kotlem, postupně jsme odhazovali vrstvy a na další čůrací zastávce jsme šli do kraťasů a do triček. 

U agentury jsme počkali na Materovic, vyzvedli si klíče a jeli jsme do našeho domečku, děti okamžitě zmizely v neposekané louce a byly jim vidět jen šošolky hlaviček. Ubytování nás hodně překvapilo, Jirka z toho málem nespal, protože jsme měli byt větší, než máme tady v Německu, tak z toho byl půl dovolený celej špatnej :-d.

Na závěr dne jsme si v krbíku opekli buřtíky a těšili si na výlety a na to co nás čeká v dnech příštích.

8. května - dubňáčkovský MGS

Jako každý rok, letos již po šesté jsme vyrazili na sraz dubňáčků, letos byl většinově odhlasován Moravský kras. Což je pro nás z Mnichova co by kamenem dohodil a pěšky došel. Původně jsem v tom neviděla problém, Plánovali jsme že pojedem o den dříve přespíme v Praze a zpátky třeba taky s přespáním v Praze, s tím že si třeba zařídíme to co je třeba zařizovat ve všední den. Jenže naše nenadálé a rychlé stěhování z bytu, nám udělalo velkou čáru, přes naše plány. Říkám to pořád, my nemůžeme nic plánovat, protože vše je pak jinak. 

Takže nás čekalo v pátek na jeden zátah krásných 600 km a v neděli to samé zpět. Nevím co si Jirka myslel, kam jedeme, protože když v Plzni zjistil, že jedeme "AŽ" na Moravu (fakt netuším, kde si myslel, že se Macocha nachází, přitom tam už jako dítě byl) tak propadl trudnomyslnosti a pozbytek cesty sprostě klel, no vlastně jen to co řídil, když jsem řídila já a on dělal navigaci, tak mi zas do toho děsně kecal....Jsem ho měla sto chutí nechat vystoupit a dojet to sama.

Na místo jsme dorazili zaručeně poslední, kolem 11 večer a totálně mimo, ještě nás čekala výroba triček, to jsem zas propadla trudnomyslnosti já, protože jsem v zastření mysli objednala trička i pro nás dospěláky a představa, že maluju ještě 4 trička, mě uváděla do hluboké deprese. A navíc nebylo pivo!!!!!

V sobotu jsme vyrazili na plánovaný a dlouho předem objednaný výlet do Machochy a nad Machochu a do Punkevních jeskyní a do Kateřinské jeskyně a vláčkem a lanovkou a na oběd. No prostě jsme se nenudili ani minutu a velké díky patří Bulikovi, která to s perfekcionalismem sobě vlastním vše perfektně naplánovala, objednala a zařídila a vše klaplo na jedničku s hvězdičkou. Děti byly z jeskyní nadšený, nejvíc asi ze svítivých náramků co sebou přivezla Clair a do těch jeskyní to byl super nápad. Počasí nám zpočátku nepřálo, ale posléze se vyčasilo natolik, že jsme svlíkali jednu vrstvu za druhou a nakonec jsme pobíhali jen v tričkách. 

Další část srazíku už byla velmi neorganizovaná a jak jsme byli dřív aktivní rodiče, kteří dětem vymýšleli program na téměř celý víkend, tak tentokrát jsme si užívali toho že se děti už zabaví sami a že jsme o nich téměř nevěděli. 

Takže doufám, že se za rok sejdeme znova i když jestli se srazíky posunou ještě dál na východ, tak nevím jestli to dáme.

5. května - Srážka s....

My fakt nemůžeme mít chvíli klid. Ve výsledku o nic nejde, ale prostě to je další nepříjemnost co musíme řešit. Dneska odpoledne jsem měla mít sraz se svojí spolužačkou ze základky, dokonce jsme spolu seděly v lavici a náhodou taky bydlí u Mnichova jako my. Tak nějak se nám podařilo doladit termín a vypadalo to že to i klapne, ono totiž mám talent na přitahování nečekaných událostí a rušení termínů..... Už jsem se i začínala těšit, protože nic nenasvědčovalo tomu, že bych to musela zrušit, děti nesoplí, nikde žádná světová krize na obzoru.

Jojo až na malou maličkost, když Jirka dorazil kolem devátý z lezení, tak byl úplně hotovej, že kousek před vesnicí srazil srnu a že má na služebáku proražený chladič no a že teda zabavuje naše rodinné auto, na cesty do práce a z práce. Takže jsem musela ten srazík zrušit, protože bez auta se tu nikam nedostanu a nevím, kdy se nám to teda podaří zorganizovat.

Ale je jasný, že nejdůležitější je, že je Jirka v pořádku a auto až na ten chladič a pár plechů taky.

2. května - Zatracená ještěřice

ta nás chtěla kousnout , ta nás chtěla kousnout, kdybychom se jí nebáli, mohli jsme si zazpívat a nebo taky zazpívat.

To byla taková táboráková odrhovačka. Z větší části veřejně nepublikovatelná :-d. Třeba ji někdo zná.

Ale prostě si ji pořád zpívám, když vidím ty ještěrčí fotky. Tahle rodinka žije u mamky na chaloupce pod jedním kamenem. Ještěřák tam má malý harémek dvou dam. Druhá dáma se objektivu zdařile výhýbala :-(.

1.května - Lásky čas

Ale my jsme se pod tím stromem málem ani nepolíbili.

Poslední týden jsme byli v Praze a vyklízeli a uklízeli jsme byt. Pro děti si naštěstí v úterý přijela mamka a odvezla si je vlakem na prázdninky na chaloupku a my měli klid a mohli jsme pracovat a pracovat a pracovat. Vzali jsme to opravdu z gruntu a podařilo se nám vyházet spoustu věcí ne jen z bytu, ale i ze sklepa a z garáže, takže naše přesunutí věcí do jedné místnosti a sklepa a garáže nebylo chaotické ale systematické a lze říct, že víceméně víme co máme.

Opět jelikož doplňuji zpětně už vím, že nevíme kde co máme a postrádáme pár věcí, asi nejzásadnější věc co chybí je můj německý mobil, ale není to žádná tragédie a postrádáme jednu igelitku s věcma. Nicméně i to považuju za úspěch.

V pátek jsme podepsali smlouv s nájemníky, ale náš původní páteční odjezd se nekonal, neb jsme to nestihli a odjížděli jsme si pro děti až v sobotu. Je mi tak trochu smutno, protože v srpnu to bude 10. let co jsme si byt koupili a dostali od něj klíče. Za těch 10 let se událo hrozně moc věcí.  Tehdá jsme byli ještě úplně bezstarostní studenti a život byl tak nějak hračka, žili jsme už i tenkrát dost v pohybu, ale zdaleka nás to nezmáhalo tolik jako teď :-))). Přibylo nám hodně starostí a asi jsme i pesimističtějští, možná i trošku zatrpklejší, prostě víc semletí životem než před těmi deseti lety. Zas na druhou stranu máme dvě krásné, zdravé a velmi temperamentní děti, které, když se zrovna nepřou nám ty starosti vynahrazují :-d.

Prostě to, že jsme byt pronajali a svým způsobem jsme se odstěhovali, mě vedlo k vnitřnímu bilancování a rozjímání a i k určité psychické nepohodě. Ale ono má vše svůj smysl a svůj důvod a až čas ukáže jaký.

21. dubna - Dívčí party

Dnešek byl pro mě dost náročný. Andrejka velmi toužila mít oslavu svých narozenin i s kamarádkami ze školky. Nadšená jsem z toho nebyla, protože mít v domě kopu holčiček a našeho Matouška a tatínka v práci, nebyla pro mě ideální představa. Naštěstí se na pozvánky rovnou píše od kdy do kdy se oslava koná a já si tam napsala dvě hodiny, nakonec to bylo málo, ale to už je jedno :-)))). Rozhodla jsem se dětičky zaměstnat a tak jsme vyráběli trička a každá si domů odnesla vlastnoručně malované tričko. Dortík taky chutnal a malování na obličej mělo taky úspěch. A jelikož blog doplňuji zpětně tak mám už i reakce na oslavu a více méně holčičky byly spokojené a nadšené z kreativní vsuvky :-d.


Ajka dostala spoustu nádherných dárečků a musím moc vychválit Matouška. Hodně jsem se bála toho, že buď bude dělat naschvály, nebo že se sekne a udělá nějakou scénku, ale asi pochopil vážnost situace a celou dobu se choval opravdu vzorně, Ajce dárečky nebral a i u triček trpělivě přihlížel. Ty jeho jsme malovali až po oslavě.

Takže všeobecná spokojenost. ufff.

19. duben - Zima už nedorazí!!!!!

17.dubna - Další příroda

Dneska jsme se rozdělili, Jirka jel s dětma a já sama za kšeftíkama. Bylo naprosto nádherný počasí a v mezičase jsem měla možnost se courat krásným parkem, lovit si kešky a fotit si jen tak. Přitom jsem nemusela být vystresované, kde co některé z dítek provede. Krásně se čerpá energie z přírody.

15. dubna - Po dešti

Dneska konečně doplňuju blog, po hrozně dlouhé době, když koukám na datum fotky a na datum v kalendáři, tak přesně po měsíci. Čímž si teda uvědomuju, že ten poslední měsí jsme žili rychle a zběsila a byla to dost vyčerpávající jízda na tobogánu. Ale zvládli jsme toho dost a tím krokem se nám snad život trochu zklidní a ustálí. Pevně v to věřím.

14. dubna - Vstávej semínko holala

bude z tebe CÍNIE :-))). Nedávno jsem zakoupila semínka cinií, ale měly by být takové hodně barevné a žíhané, ještě jsem takové neviděla. Na obrázku vypadají moc pěkně. Tak jsem zvědavá, jestli budou nakonec kvést na našem záhonku :-d. Zatím to teda vypadá, že se jim daří dobře, až jsem se divila, jak rychle vyklíčily.

S foťákem se stále pereme. Ale dneska mi přišla smska, že zrcadlovka už je vyčištěná. Paráda. Škoda že nejedem do Prahy dřív.

Zas je teda fakt, že s naším objektivem macro sníme neudělám, ani si to nanablížím jako třeba včera ptáčka. Nicméně ho zas stihnu vyfotit rychlejc že jo.

13. dubna - Konečně

dorazil nový foťák - kompakt. Tak se seznamujeme, ale je to seznamování takové trochu bolestné. Zrcadlo je prostě zrcadlo no.... A taky to že nedorazil včas a vůbec. Ale na to na co ho chcem snad poslouží dobře.

12. dubna - Školková oslava

Dneska se nám Ajka narodila, a zrovna to tak vyšlo, že tu ve školce ve stejné třídě má spolužáka, který se taky narodil ve stejný den. Takže byla dvojitá oslava. Němci si na oslavy dost potrpí a má to svůj řád a systém (jak jinak v Německu že?:-d)

Rodiče si předem domluví termín a nahlásí co přinesou za pohoštění. Na oslavu jsme byli pozvaní též, mohl přijít i Matoušek. Děti sedí v kruhu a zpívají se písničky na počest oslavence, pak k nim létajícím balonem přiletí kašpárek (mají takový mechanismus, že ho spustí pomocí lanka od stropu) a dětem popřeje a zas se zpívají písničky. Potom dětem přejí spolužáci a nakonec kašpárek rozdá dárečky. Když je ceremoniál u konce, kašpárek zas odlítne a děti jdou na hostinu. Oslavenec si může vybrat s kým chce sedět.

Bylo to docela hezký a hlavně Ajka byla šťastná že má oslavu.

Taky zrovna byly ve školce fotografky a dělaly dětem ateliérové foto, zrovna dneska se měla fotit Matouškova třída, takže on totálně odmítl spolupracovat a tvářil se více než naštvaně.... ach jo.... Po jsme byli ještě nahlášení na sourozenecké foto, tak to jsem se děsila předem jak to dopadne, ale zase se projevila jeho nevyzpytatelná povaha. Nastoupil do "ateliéru" s velmi dobrou náladou, zapozoval fotografce nejdříve sám. Usoudil, že jedna pozice bohatě stačí a u další odmítl spolupracovat a tvářil se opět nas.... Pak jako když mávne a opět zapozoval s Andrejkou, ale samozřejmě že jen v jedné pozici a na druhou se jim vybodnul. Hlavně že budou aspoň nějaký fotky. Ufff ale byly to nervy.

11.dubna - Malá rodinná oslava

Dneska jsem slavili v kruhu rodinném,tudíž jen my čtyři, tu naší nastávající školačku.  Tak nějak ten čas hrozně letí. To jaro co se ta naše cácorka narodila, bylo nádherný teploučký, ne jak letos. A ten rok nám to vyšlo přesně na velikonoční pondělí. Máme holt takovýho velikonočního beránka. Čeká nás obrovská změna, tím že Andrejka nastoupí do školy, už to prostě bude jiný.

10.dubna - Dortík

Včera cestou do Německa jsme s Ajkou v autě dolaďovaly jak by ten dortík vlastně měl vypadat. Každou chvíli měla jiné přání. Naštěstí zůstalo u Kittyny, téma se neměnilo. Jedno z přání, které cestou padlo, bylo, hlavně aby měla ty baletní střevíčky, což jsem se chytala za hlavu, protože jsem absolutně nevěděla jak Kittynovské baletní střevíčky vypadají. Ale sterjda Google pomohl a dortík je na světě.

Jinak jsem ale zklamaná. Nedorazil objednaný kompakt, takže fotíme naším starým kompaktem, jež je teda na heslo a občas nevíme na jaký a mamčiným, ke kterýmu nemáme kabel na stažení fotek. Čekají nás oslavy doma a pak hned ve školce, tak snad nějaký fotky vyjdou :-((((.

8.dubna - Další hektický den v Praze

Dnešek byl hodně náročný, vyrazili jsme ráno odvézt Canona k doktorovi. Naštěstí ta šmouha co nás trápila, byla jen nějaký peříčko kdesi zapadlý a my jsme ho rozhodopádně vidět nemohli ufff, bála jsem se něčeho horšího, ale když už jsme tam byli, tak jsme tam rovnou foťák nechali na vyčištění. Máme objednaný nový kompakt tak snad brzy dorazí, ať je čím fotit.

Pak jsme jeli do pizerky, z pizerky k čínské paní doktorce kvůli exémům. To bylo hodně zajímavý co jsme se tam dozvěděli a paní doktorka je opravdová čarodějnice, poznala spoustu věcí. Ale mám z toho dobrý pocit. Léčit se budeme všichni tři. Já k ní pak půjdu ještě na srovnání hormonů a sacharidů. Tak snad nám to všem pomůže.

A cestou od Dry jsme se ještě stavili u Fialy pro věci na dortík a tradá domů. Byl to fakt náročný den, ale bylo nádherně, tak se nám to i všem líbilo.

Fotečka nebude, neb nebylo čím fotit.

5. dubna - Velikonoční pondělí

A slíbená velikonoční vajíčka. Původně jsem myslela, že budeme zdobit jen my dvě s Ajkou, že se Mates bude podílet na sestavování skříní s tátou, ale to by nebyl Mates, aby nebyl jiného názoru :-))))) Do malování vajíček se hrnul jak divý a nebylo možné mu to vymluvit. Zas na jeho obranu nutno podotknout, že opravdu trpělivě čekal, až na něj přijde řada a nechal si ode mě to vajíčko držet a pouze maloval. Asi z něj bude PICASSO :-))).

Ajka se od loňska v technice malování voskem hodně zdokonalila a  opravdu u toho vydržela skoro dvě hodiny.  A dneska s radostí svoje vajíčka rozdávala, když jí táta našlehal. Mates si rozdal vajíčka sám a jen svoje :-)))).