Dneska nám Andrejka odjela na desetidenní hasičský tábor. Jela s Lucinkou od Pavli a jsem moc ráda, že mohla jet.
Jelikož píšu zpětně, tak vím že se má na táboře dobře, že tam mají nabitý program a určitě nám přijede velká a trochu drzá holka. No jo už to není to naše bezmocný děťátko a už se prostě začíná osamostňovat. Přináší to velmi smíšené pocity, tak nějak toužím aby to bylo pořád to dítě, pro které je rodina celý svět.
Ten přechod o školkáče, ke školákovi je tak obrovská změna, tak obrovský skok, přijde mi, že ze dne na den se z toho malého závislého děcka, stane skoro samostatná osůbka. Jojo odstřihávání pupečníkové šňůry je fakt bolestná záležitost.
Žádné komentáře:
Okomentovat