31/365

Dneska ráno, když jsme se s Matouškem chystali k odchodu do školky, se na mě tak láskyplně podíval a prohlásil "Jé ty jsi hezká" :-))) To musí potěšit každou ženskou.

30/365

Koukám, že jsem své předsevzetí psaní radostných článků moc dlouho nevydržela:-)), bylo tak trochu hektičněji.
Dnešních radostí bylo více,
1. nádherný teplý slunečný den, že by ani jeden neřekl že je 1. adventní neděle
2. že jsem se přemluvila a šla si zaběhat
3. moc pěkné Mikulášské cvičení pro děti v "sokole".

Nač potřebuješ DŽÍPÍESKU tati?

Dneska jsme se chystali na Mikulášské cvičení od místního "sokola". Už jsme byli skoro ve dveřích, děti se oblékali a Jirka začal řešit, jestli včera zůstala GPSka v autě. Já mu říkala, že jsem ji nevyndávala, tak že tam asi zůstala. Načež proběhl rozhovor mezi Matoušem a Jirkou:
M: Tati víš kde je škola?
J: Vím
M: Tati a víš kde je tělocvična?
J: No jasně že vím.
M: Tak na co potřebuješ džípíesku?

29/365

Odpoledne po Ajčině škole jsme si vyvzedli babičku na nádraží. Ještě jsme pak spolu navečer zvládly Ikeu a jeden obchod s nábytkem, kde si babička vybrala, mnou předvybrané světlo do obýváku a jsem ráda, že jsem se trefila a že jí padlo do oka naprosto to samé, jako mně. Byl to zase moc příjemný den.

28/365

Dneska můžu svoji radůstku vypsat už v poledne. Po hrozně dlouhé době u nás vylezlo sluníčko!!!!!! Nesnáším zimní inverze a věčnou mlhu, takže nálada posledních dnů byla taková všelijaká, bohužel tu svoji závislost na Slunci neumím krotit. Takže dneska mám prostě super náladu už jen proto, že obloha je modrá a ne šedá.

27/365

Jak dneska Matoušek bravurně zvládl návštěvu zubaře. Sice jsem na něj neviděla, protože chtěl sedět u mě na klíně, ale vrtání a celý proces zvládl naprosto v pohodě bez sebemenší známky strachu. Holt není po mamince. Jsem zvědavá jestli to samé budu moci napsat zítra, to tam totiž jdu s Ajkou na výplně sedmiček, aby se jí tam neusazovalo jídlo a zbytečně se jí nekazily.

26/365

Že mi dneska šlo všechno pěkně od ruky a taky to jak Andrejka poslední dobou přistupuje ke svým školním povinnostem, že už ji do toho nemusíme honit.

25/365

Ač dnešek nezačal moc dobře, nějak jsem si sama v sobě řešila svoje splíny a nejradši bych si zalezla a hodně dlouho nevylezla a nikdo by mě nemohl "otravovat", tak nakonec to byl moc pěkný den. Nejdřív jsme odevzdali Andrejku v Městském Mnichovském muzeu, aby tam absolvovala svůj první muzejní výtvarný kurz a my jsme vyrazili do centra Mnichova. Bylo nádherně slunečno, stihli jsme i orloj v pravé poledne na radnici, trochu se prošli a šupajdili jsme zpět pro Ajku a pokračovali jsme dál na lezení. Tam jsme měli sraz s kamarádkou Katarinou a jejím tatínkem, protože Katarina si moc chtěla vyzkoušet lezení. Všechny tři děti lezly jako veverky a byly moc a moc šikovné. Večer už nebylo po splínu ani vidu ani slechu a měla jsem nakonec radost z moc pěkného dne.

24/365

Již tradiční Svatomartinský světýlkový průvod a zahradní oslava ve školce.Taky jsem si uvědomila jaká jsem ostuda, že spousta starých biblických příběhů nás provází životem, my je bereme jako samozřejmost, ale vlastně neznáme jejich vznik a původ. Možná se na tom podepsala doba, ve které jsme vyrůstali.  Martin na bílém koni a Martinská husa je pro mě jedním z těch příkladů. Tím, že žijeme v katolickém Bavorsku a jsme navázáni na katolickou  školku, ve které funguje i družina, člověk se chtě nechtě s těmi biblickými příběhy seznámí blíž. A i pocitově mi přijde, že je moc dobře, že se děti už od útlého dětství seznamují s těmito příběhy, ač nejsme věřící. Přijde mi, že to v nich nenásilnou formou pěstuje pocit sounáležitosti, lásce k bližnímu a slušnost.

23/365

Nádherná vánoční hvězda, kterou jsem si dneska koupila v Lidlu. Tak moc se mi nechtělo na nákup a přemlouvala jsem se k němu celé dopoledne , ale to jsem netušila jakou nádheru tam potkám. Pokaždý když se na ni kouknu, hned mám lepší náladu.

22/365

Dneska mi zas pro změnu udělal radost Matoušek. Byl pozvaný na návštěvu ke kamarádovi ze školky a zvládl to naprosto bravurně. Já si zas uvědomila, že děti už tu jsou opravdu jako doma, že už si tu budují oba dva svojí sociální síť a že to je už naprosto přirozený, že už nás nikdo nikam nezve jen ze soucitu, že tu jsme noví a ztracení, že jsme se posunuli do dalšího levelu.

21/365

Dneska mi obrovskou radost udělal Andrejčin sloh. Měli za úkol vymyslet příběh k obrázku v učebnici. Na konci slohu byla od paní učitelky vložená tabulka, bylo tam asi 8 kritérií, která byla hodnocena, jako obsah textu, jestli to mělo hlavu a patu atd atd. Až na totální ignoraci velkých písmenek na začátku věty dostala ve všech kritérií nejlepší hodnocení. Samozřejmě že pravopis nebyl OK, ale to tam bylo natištěno, že ten se nehodnotí.

Pořád tu její němčinu vnímám jako obrovský úspěch, protože před dvěma lety neuměla ani slovo a teď už ani nemusí chodit na němčinu pro cizince, kterou naše škola poskytuje v rámci doučování. Paní učitelka mi sama od sebe říkala, že by to pro Andrejku už nemělo žádný smysl.

20/365

Nevím jestli mě dnešní historka potěšila, nebo mi udělala radost, rozhodně mi vykouzlila úsměv na rtu, tak se to asi taky počítá.

Šli jsme s Matouškem k zubaři, aby mu zadělali dírku ve stoličce a nekazila se mu. Paní doktorka nás vzala do ordinace, usadila na křeslo, Matoušek sám nechtěl, tak jsem si tam sedla  s ním no a než sestřička donesla nějaký menší vrtáček, tak se paní doktorka rozhodla, že si ještě odběhne do vedlejší ordinace něco zkontrolovat. 

Asi se jí to tam protáhlo, protože jsme čekali a čekali a čekali až Matouškovi vypadl z ruky medvěd a já zjistila že tvrdě spí. Byl k neprobuzení. Paní doktorka se nestačila divit a že se jim to prý ještě nestalo, že by jim pacient v ordinaci usnul. No takže máme nový termín a příští týden jdeme na druhý pokus.

Já nevím, že ty naše děti musí mít pořád něco extra. Jedno dítě je neošetřitelné, protože hystericky vyvádí tak, že málem zbourá ordinaci a druhé je neošetřitelné, protože tvrdě spí. :-d

19/365

Letošní naprosto neskutečný a nádherný podzim, člověku dodává optimismu. S dětičkama jsem vyrazila odpolko na brusle, Matoušek jel na kole. Užili jsme si to a možná i díky tomu, že s námi nejel tatínek a nerozčiloval se nad tím, jak dětičky nepodávají patřičné sportovní výkony. Obě děti byly úžasné, i když jsme museli dělat časté pauzy, ale nám to vůbec nevadilo a užívali jsme si krásného slunečného dne.

Ještě mám teda obrovskou radost z toho, že jsem objednala velkou část vánočních dárků pro dětičky.

18/365

Jsou dny kdy člověk musí přemýšlet nad tím co mu vlastně udělalo radost a jsou dny, které jsou v pohodě a krásné celé, ač jsou úplně obyčejné. Dnešek byl jedním z nich. Počasí nám přálo, abychom mohli pracovat na zahrádce a zazimovat ji. Děti byly neskutečně hodné, Ajka sama od sebe pomáhala plet, pak si absolutně bez keců a téměř sama od sebe a zcela samostatně udělala úkoly do české školy. Matoušek se po obědě sám od sebe udal k sousedům a strávil tam téměř celé odpoledne a na závěr hezkého dne jsme vyrazili do bazénu a moc jsme si to tam užili.

Matouškova oslava 5. narozenin

Už i Matoušek dospěl do věku, kdy chce mít svoji párty s kamarády. Letos to bylo poprvé a zpětně musím přiznat, že jsem z toho byla značně nervozní. Docela jsem se bála co si tady s chlapečky počneme. Několik týdnů předem jsem řešila s Matouškem koho si chce pozvat, nejvíc mě dostal jedno ráno, kdy jsme si o tom povídali a on mi s šibalským úsměvem na tváří povídá. Víš co já to rozdám (rozuměj pozvánky) a pro vás to bude překvapení kdo přijde. Byl sladkej, ale mně to jako ideální nápad nepřišlo, jsem fakt matka bez fantazie. Nakonec jsme to doiterovali na 6 dětiček, z toho čtyři chlapečci a dvě holčičky.

Pořád jsem nevěděla jak to pojmout. Přeci jen ty holčičí oslavy mi přijdou jednodušší. Nakonec jsme teda "vymysleli" hledání pokladu, tudíž velmi "originální" nápad. Nicméně jsem přeci jen v tom svém degenerovaném mozku po x letech v domácnosti nějaký ten originální nápad vyšťourala. Ve čtvrtek jsem oběhla vesnici s foťákem a vyfotila jednotlivá místa, na které piráti budou schovávat indicie k pokladu a Jirka to pak v práci vytisknul. V pátek jsem si ještě vzpomněla na tajné písmo a narychlo jsem vyráběla pirátský vzkaz, který se objeví jen při zahřátí papíru. Připravila jsem obálky na ty namalovala lebky a oslava mohla začít.

Než Matoušek stihl rozbalit tu spoustu krásných dárků, co dětičky donesly, tak Jirka uložil první pirátské dopisy na místa. S dětičkama jsme vyluštili tajný vzkaz a začali jsme v bytě hledat první pirátský dopis. V momentě kdy ho našly, jak když do nich střelí a málem se nestihly ani oblíct, jak byly natěšené na hledání. U druhého vzkazu jsme se trochu zasekli, tatínek si špatně pamatoval místo kde měl být dopis uložen a uložil ho úplně někam jinam :-))), holt stane se to i v lepších rodinách. Nakonec jsme po indiciích došli až k pokladu a po občerstvení, jsme mohli vyrazit zpět k domovu.

Doma nastala "demolice" bytu a další občerstvení. Ještě jsem teda dětem připravila překvapení v podobě dortové fontány. Asi to tu v Německu neznají,protože z toho byly všechny štauf a dožadovaly se pořád ať ji zapálím znova a nedokázaly pochopit, že to už znova nejde. Také hra na lovení červíků, které mi poradila Baruschka byla velmi úspěšná. Pak šli ještě kluci ven vyzkoušet nové Matouškovo terénní auto na dálkové ovládání a holčičky si tu hrály na nějaké ladyny nebo co. 

Ještě jsme měli trochu povyražení, když dorazili rodiče pro své ratolesti. Skoro všichni se rozbrečeli, že rozhodně domů jít nechtějí. Pro nás to byla opravdu veliká pocta, že se jim u nás tak líbilo, ale popravdě řečeno, už jsem se těšila až všichni odejdou, naše děti zalehnou a já si budu moct umřít. Jelikož opadl adrenalin a dostavila se obrovská únava. Zalomila jsem to ještě u zpráv, ani jsem dětem dobrou noc popřát nestihla :-))

fotky máme tady oslava

17/365

Málokdy má člověk radost z dětského pláče. Dneska mě potěšil, jelikož to znamenalo, že se nám povedla Matouškova oslava  s jeho kamarády ze školky. Skoro všechny děti se usedavě rozplakaly, když si pro ně po oslavě rodiče přišli a žádné z nich nechtělo jít domů.

16/365

Dnešní radost váží 3,64 kg, měří 51 cm, narodila se v 11:40, jmenuje se Terezka a je to naše neteřinka. Už se na ni moc těšíme.

15/365

Ač se nikdy zpět do Německa netěším, tak i přesto jsem dnes byla ráda, že jsme zase "doma". Přeci jen ta vlastní postel má něco do sebe :-))). A ještě se naložím s knížkou do vany.

14/365

Při venčení Rézinky jsme si nasbírali, krásné listy a pak jsme z nich tvořili růže, byla to taková příjemná chvilka během odpoledne.