Už i Matoušek dospěl do věku, kdy chce mít svoji párty s kamarády. Letos to bylo poprvé a zpětně musím přiznat, že jsem z toho byla značně nervozní. Docela jsem se bála co si tady s chlapečky počneme. Několik týdnů předem jsem řešila s Matouškem koho si chce pozvat, nejvíc mě dostal jedno ráno, kdy jsme si o tom povídali a on mi s šibalským úsměvem na tváří povídá. Víš co já to rozdám (rozuměj pozvánky) a pro vás to bude překvapení kdo přijde. Byl sladkej, ale mně to jako ideální nápad nepřišlo, jsem fakt matka bez fantazie. Nakonec jsme to doiterovali na 6 dětiček, z toho čtyři chlapečci a dvě holčičky.
Pořád jsem nevěděla jak to pojmout. Přeci jen ty holčičí oslavy mi přijdou jednodušší. Nakonec jsme teda "vymysleli" hledání pokladu, tudíž velmi "originální" nápad. Nicméně jsem přeci jen v tom svém degenerovaném mozku po x letech v domácnosti nějaký ten originální nápad vyšťourala. Ve čtvrtek jsem oběhla vesnici s foťákem a vyfotila jednotlivá místa, na které piráti budou schovávat indicie k pokladu a Jirka to pak v práci vytisknul. V pátek jsem si ještě vzpomněla na tajné písmo a narychlo jsem vyráběla pirátský vzkaz, který se objeví jen při zahřátí papíru. Připravila jsem obálky na ty namalovala lebky a oslava mohla začít.
Než Matoušek stihl rozbalit tu spoustu krásných dárků, co dětičky donesly, tak Jirka uložil první pirátské dopisy na místa. S dětičkama jsme vyluštili tajný vzkaz a začali jsme v bytě hledat první pirátský dopis. V momentě kdy ho našly, jak když do nich střelí a málem se nestihly ani oblíct, jak byly natěšené na hledání. U druhého vzkazu jsme se trochu zasekli, tatínek si špatně pamatoval místo kde měl být dopis uložen a uložil ho úplně někam jinam :-))), holt stane se to i v lepších rodinách. Nakonec jsme po indiciích došli až k pokladu a po občerstvení, jsme mohli vyrazit zpět k domovu.
Doma nastala "demolice" bytu a další občerstvení. Ještě jsem teda dětem připravila překvapení v podobě dortové fontány. Asi to tu v Německu neznají,protože z toho byly všechny štauf a dožadovaly se pořád ať ji zapálím znova a nedokázaly pochopit, že to už znova nejde. Také hra na lovení červíků, které mi poradila Baruschka byla velmi úspěšná. Pak šli ještě kluci ven vyzkoušet nové Matouškovo terénní auto na dálkové ovládání a holčičky si tu hrály na nějaké ladyny nebo co.
Ještě jsme měli trochu povyražení, když dorazili rodiče pro své ratolesti. Skoro všichni se rozbrečeli, že rozhodně domů jít nechtějí. Pro nás to byla opravdu veliká pocta, že se jim u nás tak líbilo, ale popravdě řečeno, už jsem se těšila až všichni odejdou, naše děti zalehnou a já si budu moct umřít. Jelikož opadl adrenalin a dostavila se obrovská únava. Zalomila jsem to ještě u zpráv, ani jsem dětem dobrou noc popřát nestihla :-))
fotky máme tady oslava
fotky máme tady oslava
Žádné komentáře:
Okomentovat