29. října - Čtyřleťák

Už máme doma čtyřleťáka, zas je krásný podzim, jako před čtyřmi lety, když se narodil. Dneska jsme slavili ve školce a Matouš si to opravdu užíval. Bylo moc hezký jak mu všechny děti přály a zpívaly a prostě byl to jeho den. Dětičky byly z pavoučích muffin nadšený a celkově se oslava moc povedla.
A ještě si s náma povídala paní učitelka a moc ho chválila, jak se krásně rozpovídal, že už jim i sám od sebe chodí vyprávět. Že nedávno vyprávěl o kočárku a o panence co mají doma s Ajkou. Pro nás to je docela překvapení, protože v naší přítomnosit německy zásadně nemluví a dělá jako že vůbec nerozumí, když na něj někdo promluví.

28. října - Pavoučí muffiny

Zítra nás čeká další oslava a to ve školce. Jak už jsem psala v dubnu, tady se ve školkách slaví jinak. Je to takový rituál a rodiče chystají pro celou třídu pohoštění a i se oslavy zúčastňují.
Nedávno jsem někde jsem viděla muffinky jako pavoučky, takže volba byla jasná co bude. Nicméně jsem si pěkně nadávala za ten blbej nápad, protože zítra razíme do Čech, takže musím zabalit všechny balíky na poštu, zboží, který chci nechat v Čechách, nás na prodloužený víkend a do toho si vymyslím takovouhle věc.
Pro ty co budou přemýšlet nad tím kolik má mít pavouk nožiček, tak hlásím předem, že ČESKÝ pavouci mají nohou jen šest!!!! :-D.

24. října - Oslavička

V pátek budeme mít doma čtyřleťáka a jelikož se v pátek přesouváme na rodnou hroudu, tak jsme oslavovali už dnes. Dokonce to byla oslava ve větším kruhu rodinném, jelikož brácha s rodinou už taky budují kapitalismus o 100 km vedle.

Matoušek si už od Dinosauří výstavy přál dort dinosaura, mám opravdu skromné dítě. Naštěstí mě díky úžasnému časopisu DORTOMÁNIE, takové to skromné přání nemůže zaskočit. Takže včera jsme odvezli Ajku do školy a sedli jsme pak společně nad časopis a Matoušek si vybíral. Nakonec si vybral dráčka i když mu říkal Dinosaurus.

Takže jsem začala píct a jelikož se 3D dorty většinou skládají z plátů, tak jsem pekla dva plechy korpusů na placato. Matoušek to nějak nezpracoval a když viděl, co tahám z trouby, tak tu na mě začal pokřikovat NO A CO TEN DINOSAURUS.

Na oslavě jsem ani nějak nestihla fotit, jelikož dělat hostitelku a fotit zároveň dost dobře nejde a Jirka se poslední dobou foťáku už ani nedotkne. No škoda no... Ale bylo to moc fajn odpoledne. S Ondráškem už je sranda a už jsou to tři parťáci. Krásně si celý odpoledne vyhráli a ani nezlobili.

21.10. - Matematika

Tak máme za sebou ve škole cca 5 týdnů.  A opět se naplňuje heslo Člověk míní osud mění, nebo něco v tom smyslu. Nebo jinak řečeno, vše je jinak, než si člověk říkal, že bude.

Největší strach jsem měla ze čtení a psaní  a to ze dvou důvodů 1. že je Ajka dcera svých rodičů, kteří jsou, jak prohlásil Jirka, jazykově nevzdělatelná hovada. A je jedno o jaký jazyk se jedná, jestli ten mateřský, nebo ten nemateřský a za 2., že tu přeci jen jsme teprve rok a tu slovní zásobu nemá tak velkou a že to přeci jen asi bude obtížný číst slova, když je ani kloudně nezná.

Čeho jsem se vůbec nebála to byla matematika a to z toho důvodu že je Ajka dcerou svých rodičů :-d.

No takže po měsíci a kousek ve škole mohu říct, že  Ajka asi není naše dcera :-d, neb píše velmi úpravně, se čtením a psaním nemá sebemenší problém a v čem nejvíc válčí je matika. Už psali dva testy. Jeden  z matiky ten teda nedopadl slavně a následoval velký pláč a dost vysvětlování.... Další test co přinesla tento týden byl ze čtení a psaní a ten napsala na plný počet bodů. Tak uvidíme co přijde dál a co nám z ní vlastně vyroste :-))

ČAPÍ OČKO

Nastal podzim a pro nás to znamená velký kolotoč, hlavně pracovní a tím pádem nestíhačka nějakého focení a doplňování blogu.
Ale nesmím zapomenout na další hlášku. Když jsem minulý týden sušila na terase prádlo, tak se dva motýlci rozhodli, že si tam ustelou k věčnému spánku. Takže jsem je dětem hezky dala na papír na stůl, aby si je mohly prohlídnout. A říkám že se jmenujou BABOČKA PAVÍ OKO. No a u večeře je Matoušek ukazuje tatínkovi a velmi moudře se ho ptá víš jak se jmenují ČAPÍ OČKO.

10. září - Brauneck

 Dle předpovědi to vypadalo na poslední nádherný podzimně - letní den v tomto roce, tak jsme vyrazili na poslední letošní tůru do Alpiček. Kolem Mnichova jsme vjeli do brutální mlhy, která by se posléze dala krájet a začla jsem propadat trudnomyslnosti, že to nebude jen inverze, ale že se meteorologové zase spletli. Na parkovišti pod lanovkou bylo rušno, na lanovku fronta jak kdyby dávali něco zadarmo, tak to mě uklidnilo. Zhruba v polovině cesty lanovka vyjela nad mraky a my měli naprosto úchvatný výhledy. Děti unešený z kaše, ještě to nikdy neviděly.
Lidí teda všude jak na Václaváku, ale i tak se dalo aspoň trochu keškovat i když některé kešule jsme vybrat prostě nemohli.

 Tohle byl nejvyšší bod naší cesty a už jsme pak zas sestupovali dolů. Byli tam neskutečně voprsklí havrani, normálně lítali mezi lidma a čekali komu co upadne od úst a téměř v letu to sbírali, že se drobky pomalu ani země nedotkly.

 Ještě před sestupem jsme měli zážitek. U jedné chaty jsme viděli horské záchranáře, jak vymezují prostor pro helikoptéru. Takže jsme popošli na kopeček, abychom nepřekáželi a měli jsme hezký výhled. Když helikoptéra přistála, tak jsme čelili všetečným otázkám našich dětiček. Jako co se stalo a co se bude dít atd atd... Najednou Matouš povídá. Víš jak se řekne co se stalo? My teda že ne a on WAS IST LOS. TAK SE JDĚTE ZEPTAT :-d.

No a na závěr jsme si dali krásný sestup do údolí, jelikož přece lanovkou jezdíme pouze nahoru. No sestup byl teda dost brutální a nohy bolely snad do čtvrtka.


A na úplný závěr musím pochválit děti, jak krásně šlapaly. Matoušek se dolů teda nesl, ale celou cestu prospal, takže fakt byl uťapkaný a Ajka to ušla celý, téměř bez keců, když zamhouřím oči nad závěrem toho šílenýho sestupu. Ale jako mně se chtělo nadávat taky :-d