Dle předpovědi to vypadalo na poslední nádherný podzimně - letní den v tomto roce, tak jsme vyrazili na poslední letošní tůru do Alpiček. Kolem Mnichova jsme vjeli do brutální mlhy, která by se posléze dala krájet a začla jsem propadat trudnomyslnosti, že to nebude jen inverze, ale že se meteorologové zase spletli. Na parkovišti pod lanovkou bylo rušno, na lanovku fronta jak kdyby dávali něco zadarmo, tak to mě uklidnilo. Zhruba v polovině cesty lanovka vyjela nad mraky a my měli naprosto úchvatný výhledy. Děti unešený z kaše, ještě to nikdy neviděly.
Lidí teda všude jak na Václaváku, ale i tak se dalo aspoň trochu keškovat i když některé kešule jsme vybrat prostě nemohli.
Tohle byl nejvyšší bod naší cesty a už jsme pak zas sestupovali dolů. Byli tam neskutečně voprsklí havrani, normálně lítali mezi lidma a čekali komu co upadne od úst a téměř v letu to sbírali, že se drobky pomalu ani země nedotkly.
Ještě před sestupem jsme měli zážitek. U jedné chaty jsme viděli horské záchranáře, jak vymezují prostor pro helikoptéru. Takže jsme popošli na kopeček, abychom nepřekáželi a měli jsme hezký výhled. Když helikoptéra přistála, tak jsme čelili všetečným otázkám našich dětiček. Jako co se stalo a co se bude dít atd atd... Najednou Matouš povídá. Víš jak se řekne co se stalo? My teda že ne a on WAS IST LOS. TAK SE JDĚTE ZEPTAT :-d.
No a na závěr jsme si dali krásný sestup do údolí, jelikož přece lanovkou jezdíme pouze nahoru. No sestup byl teda dost brutální a nohy bolely snad do čtvrtka.
A na úplný závěr musím pochválit děti, jak krásně šlapaly. Matoušek se dolů teda nesl, ale celou cestu prospal, takže fakt byl uťapkaný a Ajka to ušla celý, téměř bez keců, když zamhouřím oči nad závěrem toho šílenýho sestupu. Ale jako mně se chtělo nadávat taky :-d
Žádné komentáře:
Okomentovat