Matouškovi se zapalují lítka

Matoušek má teď krásné období, kterým si Ajka vlastně ani neprošla. Prožívá své první lásky a je to takový roztomilý a bezelstný, je mi jasný, že v pubertě se od něj nic nedozvíme :-))).
Ještě je docela pěkný jak z německých slovíček vytváří česká, to se občas taky dobře pobavím.
- před Vánočními prázdninami jsme odcházeli ze školky a bavili jsme se  o tom co bylo a Matoušek mi říká, tohle jsem dostal od Leny ona si mě chce heirátnout (heiraten = vdát se, oženit se)
-dneska ráno jsme cestou do školky potkali Ninu a on "jé to tam bude dneska samá holčička to mě zas každá bude chtě milovat"
- a ještě jeden dnešní rozhovor na téma láska cestou na cvičení. " Mě mají rády Leny, Paula a Luisa to si je budu muset všechny tři vzít a budeme mít tři miminka" :-d.

Telefonát

Včera jsem si volala s bráchou a chtěl se mnou mluvit i Ondrášek, tak jsme se bavili o stromečku a ten prý mají na chaloupce a pak jestli tu máme sníh, takže jsem Ondráškovi říkala, Ondrášku nemáme a na druhý straně drátu se ozvalo. " Tak to máte blbý" (Ondráškovi budou 3 roky:-))), no je prostě celý tatínek.

32/365 - Mikulášská

Naprosto úžasný Mikulášský víkend na Šumavě s dubňáčkovskou partou. Děti byly neskutečně sehraný a neskutečně samostatný a hodný. Skoro jsme o nich nevěděli, jen jsme je vždy nahnali k jídlu.

Historka vypovídající za vše. V neděli dopoledne jsem se ptala Jirky, jestli vůbec potkal Matouška a on no u snídaně se mihl. To jsem taky zaregistrovala, asi o hodinu později na chodbě se mihla banda dětí a Jirka volá, hele hele tady běží....

Samozřejmě že v sobotu navečer, kdy k nám přišel Čert, Mikuláš a Anděl jsme o dětech věděli víc než dost. Oproti loňskému roku se čert cestou lehce upravil a do své role se opřel opravdu se vší vervou, takže ani staří mazáci sedmileťáci to letos neměli na háku a fak byli pořádně vyděšení.

Čert měl i neskutečné ántré. Jak chtěl vtrhnout do místnosti, tak rozrazil dveře a zvoncem rozrazil i 1/4 skleněné výplně, což děti dostatečně vyděsilo hned na začátku. Také sem tam čapl některou maminku a odnesl ji na chodbu. Nebo šel sám na chodbu a pak vystrkoval hlavu tím vyraženým okýnkem, dokonce jím i prolízal dovnitř i ven. Ale předvedl i své lepší stránky a třeba od Viktorky se nechal podrbat na kožichu a blaženě při tom vrtěl ocasem....... No prostě byla to sranda největší. My zlovolní rodiče jsme si to vychutnávali do posledního čertího zabouchání na okno a nakonec jsme se všichni shodli na tom, že to byla naprosto vydařená taškařice a že si děti nic jiného nezasloužily. Vloni totiž byli docela vysmátí a vše měli totálně na háku a všichni hlásali, že už na to přišli a že to jsou převlečený lidi. Letos už takoví hrdinové nebyli a celkově ti dubňáčci byli trochu víc vystrašení, než ti jejich mladší sourozenci.

Jsem moc ráda, že jsme zavedli Mikulášskou tradici a že jsme i našli tak super místo kde se můžeme scházet, protože velký dík patří jak Mater, která byla vlastně matkou této myšlenky a každoročně tuto akci organizuje, tak i  Penzionu Modrava , který nám už třetí rok poskytl útočiště a hlavně že nám nechávají volné pole působnosti, nikdo neřeší děti lítající po chalupě a opravdu se tam cítíme jako doma.

31/365

Dneska ráno, když jsme se s Matouškem chystali k odchodu do školky, se na mě tak láskyplně podíval a prohlásil "Jé ty jsi hezká" :-))) To musí potěšit každou ženskou.

30/365

Koukám, že jsem své předsevzetí psaní radostných článků moc dlouho nevydržela:-)), bylo tak trochu hektičněji.
Dnešních radostí bylo více,
1. nádherný teplý slunečný den, že by ani jeden neřekl že je 1. adventní neděle
2. že jsem se přemluvila a šla si zaběhat
3. moc pěkné Mikulášské cvičení pro děti v "sokole".

Nač potřebuješ DŽÍPÍESKU tati?

Dneska jsme se chystali na Mikulášské cvičení od místního "sokola". Už jsme byli skoro ve dveřích, děti se oblékali a Jirka začal řešit, jestli včera zůstala GPSka v autě. Já mu říkala, že jsem ji nevyndávala, tak že tam asi zůstala. Načež proběhl rozhovor mezi Matoušem a Jirkou:
M: Tati víš kde je škola?
J: Vím
M: Tati a víš kde je tělocvična?
J: No jasně že vím.
M: Tak na co potřebuješ džípíesku?

29/365

Odpoledne po Ajčině škole jsme si vyvzedli babičku na nádraží. Ještě jsme pak spolu navečer zvládly Ikeu a jeden obchod s nábytkem, kde si babička vybrala, mnou předvybrané světlo do obýváku a jsem ráda, že jsem se trefila a že jí padlo do oka naprosto to samé, jako mně. Byl to zase moc příjemný den.

28/365

Dneska můžu svoji radůstku vypsat už v poledne. Po hrozně dlouhé době u nás vylezlo sluníčko!!!!!! Nesnáším zimní inverze a věčnou mlhu, takže nálada posledních dnů byla taková všelijaká, bohužel tu svoji závislost na Slunci neumím krotit. Takže dneska mám prostě super náladu už jen proto, že obloha je modrá a ne šedá.

27/365

Jak dneska Matoušek bravurně zvládl návštěvu zubaře. Sice jsem na něj neviděla, protože chtěl sedět u mě na klíně, ale vrtání a celý proces zvládl naprosto v pohodě bez sebemenší známky strachu. Holt není po mamince. Jsem zvědavá jestli to samé budu moci napsat zítra, to tam totiž jdu s Ajkou na výplně sedmiček, aby se jí tam neusazovalo jídlo a zbytečně se jí nekazily.

26/365

Že mi dneska šlo všechno pěkně od ruky a taky to jak Andrejka poslední dobou přistupuje ke svým školním povinnostem, že už ji do toho nemusíme honit.

25/365

Ač dnešek nezačal moc dobře, nějak jsem si sama v sobě řešila svoje splíny a nejradši bych si zalezla a hodně dlouho nevylezla a nikdo by mě nemohl "otravovat", tak nakonec to byl moc pěkný den. Nejdřív jsme odevzdali Andrejku v Městském Mnichovském muzeu, aby tam absolvovala svůj první muzejní výtvarný kurz a my jsme vyrazili do centra Mnichova. Bylo nádherně slunečno, stihli jsme i orloj v pravé poledne na radnici, trochu se prošli a šupajdili jsme zpět pro Ajku a pokračovali jsme dál na lezení. Tam jsme měli sraz s kamarádkou Katarinou a jejím tatínkem, protože Katarina si moc chtěla vyzkoušet lezení. Všechny tři děti lezly jako veverky a byly moc a moc šikovné. Večer už nebylo po splínu ani vidu ani slechu a měla jsem nakonec radost z moc pěkného dne.