21. srpna - Další poprvé

Z Matouška se nám během jara stal nadšený cyklista, s rozhodností sobě vlastní, jednoho dne prohlásil, že na kolečku nechce mít ta podpůrná kolečka, pak se pár dní ještě vztekal, že tam jsou protože jsme mu je pokaždé zapomněli sundat,takže jednou o víkendu nás k tomu donutil. Sedl na kolo a jel. Od té doby skoro denně jezdil na kole do školky a ze školky.
Pokaždé jsem se podivovala nad rozdílností našich dvou dětí. Ač je Ajka zdatná cyklistka, tak prostě Matouš má ten pohyb přímo v krvi. Naschvál si vybírá kopečky a terénky a kličkuje atd.
Včera jsme vyrazli na brusle a Matoušek na kolo, prostě jsme chtěli vyzkoušet co ujede. V pohodě ujel skoro bez pomoci 5,5 kiláčků. Ke konci byl teda už hodně unavený, ale většinu cesty si prozpěvoval a povídal a tu pusinku nezavřel.
Další poprvé bylo dneska. Už v týdnu mi vysvětloval, že chce na kolečko přidělat tyč a že chce už taky jezdit na kole a ne v sedačce nebo ve vozíku. Takže dneska s tátou přidělávali dopoledne tyč k jeho kolečku. Pak Jirku málem nenechal ani dojíst oběd a pořád pokřikoval že on už je připravený a obutý a kdy už pojedou. Zabalil si batůžek se svačinkou. A kluci mohli vyrazit. Celou dobu prý nadšeně vyprávěl a děsně ho to bavilo. Takže to vypadá, že vozíku a sedačce odzvonilo.

18. srpna - Jedináček

Z Matouška se stal přes noc jedináček, vlastně ještě neměl pořádně možnost si ten pocit jediného obletovaného dítka vychutnat, buď byl malinký a pak už ta situace vlastně nenastala. To svoje jedináčkovství si velmi užívá a my vlastně taky. Všechno je tak nějak v pohodě, nikdo se tu nehádá, neječí, on je na nás miloučkej, protože nemusí bojovat o to svoje místo na slunci. Počasí je na draka, takže vymýšlíme akce doma. Ani mu to nevadí, že se nedá ven. Dneska jsme vyráběli trička foukacíma fixama na textil. Během chvilky jsme vyrobili hned 3 trička.Šlo to fakt krásně rychle. A kdybych měla triček v zásobě víc, tak asi foukáme ještě teď. Matoušek pak byl hrozně kouzelnej, ležel u těch triček na zemi a pořád opakoval " Mně se ty trička tak líbí, ty sou tak KLÁSNÝ". A prý už nebude nosit jiný :-)), je teda fakt, že opravdu od té doby nosí jen tahle trička.

Jinak na Ajku myslí pořád. Když si třeba vybírá pohádku na DVD, tak prohlásí dneska si vybírám já a zítra si bude moct vybrat Ajka. Nebo se zapomene a přijde a ptá se kde je Ajka. Myslí na ni vlastně pořád :-))).

13. srpna - Odjezd na tábor

Dneska nám Andrejka odjela na desetidenní hasičský tábor. Jela s Lucinkou od Pavli a jsem moc ráda, že mohla jet.
Jelikož píšu zpětně, tak vím že se má na táboře dobře, že tam mají nabitý program a určitě nám přijede velká a trochu drzá holka. No jo už to není to naše bezmocný děťátko a už se prostě začíná osamostňovat. Přináší to velmi smíšené pocity, tak nějak toužím aby to bylo pořád to dítě, pro které je rodina celý svět.
Ten přechod o školkáče, ke školákovi je tak obrovská změna, tak obrovský skok, přijde mi, že ze dne na den se z toho malého závislého děcka, stane skoro samostatná osůbka. Jojo odstřihávání pupečníkové šňůry je fakt bolestná záležitost.

5.8. 2010 - Dinosauří výstava

Tak dneska konečně jsem se odhodlala k postupnému dopisování blogu. Rozhodla jsem se že ho nebudu dopisovat od konce, ale naskočím a postupně budu zpětně doplňovat. Fotky nechybí, ale nějak nebyl čas a ani chuť psát. Tak snad to dotáhnu.

Včera byly děti naposledy ve školce. Ajka úplně naposledy, tak to tak trochu na mě dolehlo, od září nás čeká obrovská změna. Budeme si teda navzájem držet palce ať to všichni ve zdraví přežijeme. :-).

Hned ze školky jsme jeli na kraj Mnichova vyzvednout babičku Dejvickou k busu a při té příležitosti jsem zjistila, že v té části je výstava Dinosaurů, co  byla na jaře v Praze. No a jelikož se dneska počasí zkazilo a na nějaké výletování to nebylo, tak cíl byl naprosto jasný. Užili jsme si to všichni, fakt moc zajímavě udělaný, škoda že člověk neměl moc z toho výkladu. Jak děti nepostojí, tak je to prostě napytel.

Děti asi nejvíc uchvátilo 3D kino a když nás chtěl sežrat T-Rex, tak se fakt bály.

3 až 4.8. - Rozloučení se školkou

Jelikož se blížil konec školky, tak jsme vymýšleli co donést paním učitelká. Postupem času jsem zjistila, že se to tady tak nějak moc nenosí, že by dětičky daly učitelce kytičku nebo malou pozornost. Ale aspoň jedna maminka zorganizovala dárek, za všechny předškoláky a na něj se vybralo. Ale přeci jen jsem chtěla, aby Ajka dala i něco tak trochu osobního.

Takže jsem pátrala co by se dalo vyrobit a na MMB jsem narazila na podobné stromečky. Tyhle jsme vymysleli z kávových zrnek a z těstovin. Vyráběli jsme všichni tři, vlastně Matoušek vyráběl víc než Ajka.

Cestou do školky jsme budili, lehce povyražení, jelikož všichni chtěli vědět co to nesem. Až mi z toho bylo trapně. Ale snad se to líbilo a Ajka přišla s tím že jedna holčička ze třídy si přeje tenhle stromeček k narozeninám :-)))).

31.7 až 1.8 - Neuschweinstein a okolí

Konečně se nám zadařilo vyrazit do okolí Neuschweinsteinu, kam jsme se chystali už poměrně dlouho. Buď nebyl čas, nebo počasí, nebo...... No prostě tento víkend byla konstelace hvězd příznivá a my jsme vyrazili na jih Bavorska.

První den jsme kolmo dorazili na zámky Hohenschwangau a protější Neuschweinstein. Ještě jsme stihli i juknout na vodopády a zámek z druhé strany a odlovit kešku která byla na skalisku za zámkem. 

V neděli jsme vyrazili do jedné malé lezecké oblasti a hezky jsme si zalezli. Největší radost jsme měli z Ajky. 1. jak už teda pěkně šprechtí, včetně používání minulého času a souvětí no a za 2. jak jí to pěkně lezlo. Takže jsme se s Jirkou shodli, že už si "vylezla" nárok na nějaké pořádné lezecké botky. Ale psssst bude to dárek k něčemu, ještě uvidíme k čemu.