Z Matouška se nám během jara stal nadšený cyklista, s rozhodností sobě vlastní, jednoho dne prohlásil, že na kolečku nechce mít ta podpůrná kolečka, pak se pár dní ještě vztekal, že tam jsou protože jsme mu je pokaždé zapomněli sundat,takže jednou o víkendu nás k tomu donutil. Sedl na kolo a jel. Od té doby skoro denně jezdil na kole do školky a ze školky.
Pokaždé jsem se podivovala nad rozdílností našich dvou dětí. Ač je Ajka zdatná cyklistka, tak prostě Matouš má ten pohyb přímo v krvi. Naschvál si vybírá kopečky a terénky a kličkuje atd.
Včera jsme vyrazli na brusle a Matoušek na kolo, prostě jsme chtěli vyzkoušet co ujede. V pohodě ujel skoro bez pomoci 5,5 kiláčků. Ke konci byl teda už hodně unavený, ale většinu cesty si prozpěvoval a povídal a tu pusinku nezavřel.
Další poprvé bylo dneska. Už v týdnu mi vysvětloval, že chce na kolečko přidělat tyč a že chce už taky jezdit na kole a ne v sedačce nebo ve vozíku. Takže dneska s tátou přidělávali dopoledne tyč k jeho kolečku. Pak Jirku málem nenechal ani dojíst oběd a pořád pokřikoval že on už je připravený a obutý a kdy už pojedou. Zabalil si batůžek se svačinkou. A kluci mohli vyrazit. Celou dobu prý nadšeně vyprávěl a děsně ho to bavilo. Takže to vypadá, že vozíku a sedačce odzvonilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat