Dneska jsme si naplánovali výlet na druhou stranu Gardy. Původně jsme zvažovali jet trajektem z Limone do Malcesiny a odtud lanovkou na Monte Baldo, ale ceny trajektu a jeho zdlouhavost, nás trochu odradili, takže jsme jeli do Malcesiny auty a odtud lanovkou na Monte Baldo. Lanová dráha má dva úseky, spodní úsek je vlastně obyčejná lanovka i když kabinka má zajímavý válcovitý tvar, ale to asi spíš jen proto, aby byl zachovaný stejný design s horním úsekem. Na horním úseku jsou též válcové kabinky, jsou větší a nejzvláštnější na nic je, že se cestou nahoru otáčejí kolem své osy, aby si všichni cestující mohli užít krásné výhledy na Monte Baldo, nebo Lago di Garda.
My bychom si taky užívali, kdyby s náma nejeli blázniví italští pubetáci, kteří celo cestu ječeli a naše děti z toho byly všechny dost vyjevený a z lanovky byly teda totálně rozhozený.
Nahoře jsme samozřejmě museli dát hned svačinu, jak jinak, ty děti by nedělaly nic jinýho než jen jedly. Takže ještě jsme neušli ani metr a už se muselo jíst, čůrat, kakat..... no klasika, pak jsme potkali dětský hřiště, došli jsme si ještě na jeden ostroh s výhledem na Gardu a obdivovali jsme nádherný cestičky a po kterých se proháněli cyklisti. Ještě než jsme stačili vyrazit směr Cima delle Pozzete (2132), tak jsme potkali paraglaidisty. Docela foukalo a ty padáky měli dost splašený, párkrát je to odválo do davu čumilů a i my jsme se jednou málem nestačili zvednout a utýct před splašeným paraglaidem. Nakonec jsme vzdali čekání na start a vyrazili jsme vzhůru na nejbližší vrchol (pod šipkou).
Mates si stihnul ještě před stoupáním vyšvihnout krásnej hysteráček, ale bylo to z únavy, protože jakmile ho dal Jirka do krosny, tak usnul a spal celou cestu směrem nahoru. Jirku jsem teda obdivovala, protože přeci jen už neváží 10kg a docela se pronese. Stoupání bylo docela náročný a táhli jsme se teda dooooost pomalu. Nicméně vrchol byl dobyt, výhledy stály za to, jen tam chyběly ty stánky, jak by řekl klasik bylo tam PRD :-D.
Žádné komentáře:
Okomentovat