1.května - Lásky čas

Ale my jsme se pod tím stromem málem ani nepolíbili.

Poslední týden jsme byli v Praze a vyklízeli a uklízeli jsme byt. Pro děti si naštěstí v úterý přijela mamka a odvezla si je vlakem na prázdninky na chaloupku a my měli klid a mohli jsme pracovat a pracovat a pracovat. Vzali jsme to opravdu z gruntu a podařilo se nám vyházet spoustu věcí ne jen z bytu, ale i ze sklepa a z garáže, takže naše přesunutí věcí do jedné místnosti a sklepa a garáže nebylo chaotické ale systematické a lze říct, že víceméně víme co máme.

Opět jelikož doplňuji zpětně už vím, že nevíme kde co máme a postrádáme pár věcí, asi nejzásadnější věc co chybí je můj německý mobil, ale není to žádná tragédie a postrádáme jednu igelitku s věcma. Nicméně i to považuju za úspěch.

V pátek jsme podepsali smlouv s nájemníky, ale náš původní páteční odjezd se nekonal, neb jsme to nestihli a odjížděli jsme si pro děti až v sobotu. Je mi tak trochu smutno, protože v srpnu to bude 10. let co jsme si byt koupili a dostali od něj klíče. Za těch 10 let se událo hrozně moc věcí.  Tehdá jsme byli ještě úplně bezstarostní studenti a život byl tak nějak hračka, žili jsme už i tenkrát dost v pohybu, ale zdaleka nás to nezmáhalo tolik jako teď :-))). Přibylo nám hodně starostí a asi jsme i pesimističtějští, možná i trošku zatrpklejší, prostě víc semletí životem než před těmi deseti lety. Zas na druhou stranu máme dvě krásné, zdravé a velmi temperamentní děti, které, když se zrovna nepřou nám ty starosti vynahrazují :-d.

Prostě to, že jsme byt pronajali a svým způsobem jsme se odstěhovali, mě vedlo k vnitřnímu bilancování a rozjímání a i k určité psychické nepohodě. Ale ono má vše svůj smysl a svůj důvod a až čas ukáže jaký.