My fakt nemůžeme mít chvíli klid. Ve výsledku o nic nejde, ale prostě to je další nepříjemnost co musíme řešit. Dneska odpoledne jsem měla mít sraz se svojí spolužačkou ze základky, dokonce jsme spolu seděly v lavici a náhodou taky bydlí u Mnichova jako my. Tak nějak se nám podařilo doladit termín a vypadalo to že to i klapne, ono totiž mám talent na přitahování nečekaných událostí a rušení termínů..... Už jsem se i začínala těšit, protože nic nenasvědčovalo tomu, že bych to musela zrušit, děti nesoplí, nikde žádná světová krize na obzoru.
Jojo až na malou maličkost, když Jirka dorazil kolem devátý z lezení, tak byl úplně hotovej, že kousek před vesnicí srazil srnu a že má na služebáku proražený chladič no a že teda zabavuje naše rodinné auto, na cesty do práce a z práce. Takže jsem musela ten srazík zrušit, protože bez auta se tu nikam nedostanu a nevím, kdy se nám to teda podaří zorganizovat.
Ale je jasný, že nejdůležitější je, že je Jirka v pořádku a auto až na ten chladič a pár plechů taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat