Na dnešek jsme si naplánovali, jen tak lehký cyklovýlet, kolem Lago di Ledro, včera jsme obhlídli, že tam vede cyklostezka,téměř kolem dokola, takže jsme vyrazil. Marcela za námi statečně vyrazila pěšky s kočárem a stíhala teda docela v pohodě :-))). No je fakt, že to bylo spíše přesouvání se od hřiště k hřišti. Na druhým konci Ledra jsme se odpojili a Materovic vyrazili zpět po stejné trase a my že si objedeme Ledro kolem dokola. To jsme ovšem netušili, že cyklostezka je ve všední dny zavřená,protože se opravuje, takže místo pohodového šlapání na kole, jsme to museli vzít přes obrovskej dokopec. Cestou jsme si vyslechli od Andrejky tisíc výčitek, jak je to děsný a já nevím co ještě. Ve výsledku Jirka vezl moje kolo a šlapal na svém kole s Matesem v cyklosedačce. Já tlačila Ajčino kolo a snažila jsem se nevybuchnout.
V jedné zatáčce jsme potkali dva kluky tak 10, 12 roků, měli tam zaparkovaný kola a tvářili se dost podobně jako naše Andrejka. Za chvíli jsme potkali scházejícího otce, který na ně už z dálky pokřikával, co že to vlastně mají za problém :-). Nebylo to moc povzbudivý, pro nás naivní rodiče, kteří si stále myslí, že ty děti z toho vyrostou.:-)
Odpolko velcí kluci vyrazili na nějakou adrenalinovější projížďku, i když mně ta naše teda přišla adrenalinová víc než dost. Jsem se fakt musela hodně přemáhat, abych to naše starší dítko nepřetrhla vejpůl.
My s Marcelou a s dětma vyrazily k jezeru. Dětičky si v lesíku začaly stavět domečky pro skřítky a my si užívaly klídku. Jen v jednu chvíli se Marcela tak nějak zamyslela a pronesla to by mě zajímalo s čím odřeným přijede Marcel.
Když jsme byli společně v zimě na horách, tak Marcel z prvního výletu s Jirkou na běžká, přijel dos ošklivě sedřený v obličeji, protože někde spadl.
Bohužel měla pravdu, Marcel přijel celej, ale nějak se zatím neskamarádil s SPDéčkama a sem tam sebou prý bouchnul o zem a pár těch šrámů si přivezl :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat