Duchaplná konverzace

říkám Matouškovi co chceš ke svačině

M: jabko a banán
JÁ: banán nemáme koupila jsem mandarinky
M: jupí tak mandarinku a banán
JÁ. banán nemáme, máme jabko a mandarinky
M: tak teda mandarinky a banán

to už jsem se začla tlemit a M na to: Tak co teda máme

11. listopadu - sv. Martin

Dneska jsem slavili sv. Martina, sice na bílém koni nepřijel, ale možná o to to bylo příjemnější. Děti si ve školce a v družině vyrobily lucerničky, dostali jsme rozpis kde se které skupinky sejdou  a šlo se přes vesnici ke kostelu.

Tam byla bohoslužba a vystoupení dětí. V jednom okamžiku byly dětem zas zapalovány lucerničky na cestu domů a to jsem teda těžce vydýchával. No přeci jen se na mě ta teorie o požární bezpečnosti dost podepsala. Kostel plný lešení, jedny úzké dveře jako východ a do toho hafo dětí, které máchaly lucernama s hořícíma svíčkama.... Naštěstí nic nechytlo.

Na závěr byla slavnost ve školce na zahradě se svařáčkem, punčem a nějakýma dalšíma dobrůtkama. Děti si to užily a my zas dostáli společenského zviditelnění se :-))).

2. listopadu - POSTAVIČKA

Dneska jsme se vraceli z prodlouženého víkendu z Čech. Matouš kus cesty spal a pak se probudil a začal se vyptávat. " Kde je moje POSTAVIČKA? ". My jsme mysleli, že hledá takovou kostru co byla u bombonků, ale on nám pořád tvrdil, že ne, že je v kufru. No rozhovor opravdu velmi plodný. Až najednou mi to blesklo. On se ptal na novou stavebnici, co dostal k narozeninám od babičky a celý víkend uháněl Jirku aby mu něco POSTAVIL.

29. října - Čtyřleťák

Už máme doma čtyřleťáka, zas je krásný podzim, jako před čtyřmi lety, když se narodil. Dneska jsme slavili ve školce a Matouš si to opravdu užíval. Bylo moc hezký jak mu všechny děti přály a zpívaly a prostě byl to jeho den. Dětičky byly z pavoučích muffin nadšený a celkově se oslava moc povedla.
A ještě si s náma povídala paní učitelka a moc ho chválila, jak se krásně rozpovídal, že už jim i sám od sebe chodí vyprávět. Že nedávno vyprávěl o kočárku a o panence co mají doma s Ajkou. Pro nás to je docela překvapení, protože v naší přítomnosit německy zásadně nemluví a dělá jako že vůbec nerozumí, když na něj někdo promluví.

28. října - Pavoučí muffiny

Zítra nás čeká další oslava a to ve školce. Jak už jsem psala v dubnu, tady se ve školkách slaví jinak. Je to takový rituál a rodiče chystají pro celou třídu pohoštění a i se oslavy zúčastňují.
Nedávno jsem někde jsem viděla muffinky jako pavoučky, takže volba byla jasná co bude. Nicméně jsem si pěkně nadávala za ten blbej nápad, protože zítra razíme do Čech, takže musím zabalit všechny balíky na poštu, zboží, který chci nechat v Čechách, nás na prodloužený víkend a do toho si vymyslím takovouhle věc.
Pro ty co budou přemýšlet nad tím kolik má mít pavouk nožiček, tak hlásím předem, že ČESKÝ pavouci mají nohou jen šest!!!! :-D.

24. října - Oslavička

V pátek budeme mít doma čtyřleťáka a jelikož se v pátek přesouváme na rodnou hroudu, tak jsme oslavovali už dnes. Dokonce to byla oslava ve větším kruhu rodinném, jelikož brácha s rodinou už taky budují kapitalismus o 100 km vedle.

Matoušek si už od Dinosauří výstavy přál dort dinosaura, mám opravdu skromné dítě. Naštěstí mě díky úžasnému časopisu DORTOMÁNIE, takové to skromné přání nemůže zaskočit. Takže včera jsme odvezli Ajku do školy a sedli jsme pak společně nad časopis a Matoušek si vybíral. Nakonec si vybral dráčka i když mu říkal Dinosaurus.

Takže jsem začala píct a jelikož se 3D dorty většinou skládají z plátů, tak jsem pekla dva plechy korpusů na placato. Matoušek to nějak nezpracoval a když viděl, co tahám z trouby, tak tu na mě začal pokřikovat NO A CO TEN DINOSAURUS.

Na oslavě jsem ani nějak nestihla fotit, jelikož dělat hostitelku a fotit zároveň dost dobře nejde a Jirka se poslední dobou foťáku už ani nedotkne. No škoda no... Ale bylo to moc fajn odpoledne. S Ondráškem už je sranda a už jsou to tři parťáci. Krásně si celý odpoledne vyhráli a ani nezlobili.

21.10. - Matematika

Tak máme za sebou ve škole cca 5 týdnů.  A opět se naplňuje heslo Člověk míní osud mění, nebo něco v tom smyslu. Nebo jinak řečeno, vše je jinak, než si člověk říkal, že bude.

Největší strach jsem měla ze čtení a psaní  a to ze dvou důvodů 1. že je Ajka dcera svých rodičů, kteří jsou, jak prohlásil Jirka, jazykově nevzdělatelná hovada. A je jedno o jaký jazyk se jedná, jestli ten mateřský, nebo ten nemateřský a za 2., že tu přeci jen jsme teprve rok a tu slovní zásobu nemá tak velkou a že to přeci jen asi bude obtížný číst slova, když je ani kloudně nezná.

Čeho jsem se vůbec nebála to byla matematika a to z toho důvodu že je Ajka dcerou svých rodičů :-d.

No takže po měsíci a kousek ve škole mohu říct, že  Ajka asi není naše dcera :-d, neb píše velmi úpravně, se čtením a psaním nemá sebemenší problém a v čem nejvíc válčí je matika. Už psali dva testy. Jeden  z matiky ten teda nedopadl slavně a následoval velký pláč a dost vysvětlování.... Další test co přinesla tento týden byl ze čtení a psaní a ten napsala na plný počet bodů. Tak uvidíme co přijde dál a co nám z ní vlastně vyroste :-))

ČAPÍ OČKO

Nastal podzim a pro nás to znamená velký kolotoč, hlavně pracovní a tím pádem nestíhačka nějakého focení a doplňování blogu.
Ale nesmím zapomenout na další hlášku. Když jsem minulý týden sušila na terase prádlo, tak se dva motýlci rozhodli, že si tam ustelou k věčnému spánku. Takže jsem je dětem hezky dala na papír na stůl, aby si je mohly prohlídnout. A říkám že se jmenujou BABOČKA PAVÍ OKO. No a u večeře je Matoušek ukazuje tatínkovi a velmi moudře se ho ptá víš jak se jmenují ČAPÍ OČKO.

10. září - Brauneck

 Dle předpovědi to vypadalo na poslední nádherný podzimně - letní den v tomto roce, tak jsme vyrazili na poslední letošní tůru do Alpiček. Kolem Mnichova jsme vjeli do brutální mlhy, která by se posléze dala krájet a začla jsem propadat trudnomyslnosti, že to nebude jen inverze, ale že se meteorologové zase spletli. Na parkovišti pod lanovkou bylo rušno, na lanovku fronta jak kdyby dávali něco zadarmo, tak to mě uklidnilo. Zhruba v polovině cesty lanovka vyjela nad mraky a my měli naprosto úchvatný výhledy. Děti unešený z kaše, ještě to nikdy neviděly.
Lidí teda všude jak na Václaváku, ale i tak se dalo aspoň trochu keškovat i když některé kešule jsme vybrat prostě nemohli.

 Tohle byl nejvyšší bod naší cesty a už jsme pak zas sestupovali dolů. Byli tam neskutečně voprsklí havrani, normálně lítali mezi lidma a čekali komu co upadne od úst a téměř v letu to sbírali, že se drobky pomalu ani země nedotkly.

 Ještě před sestupem jsme měli zážitek. U jedné chaty jsme viděli horské záchranáře, jak vymezují prostor pro helikoptéru. Takže jsme popošli na kopeček, abychom nepřekáželi a měli jsme hezký výhled. Když helikoptéra přistála, tak jsme čelili všetečným otázkám našich dětiček. Jako co se stalo a co se bude dít atd atd... Najednou Matouš povídá. Víš jak se řekne co se stalo? My teda že ne a on WAS IST LOS. TAK SE JDĚTE ZEPTAT :-d.

No a na závěr jsme si dali krásný sestup do údolí, jelikož přece lanovkou jezdíme pouze nahoru. No sestup byl teda dost brutální a nohy bolely snad do čtvrtka.


A na úplný závěr musím pochválit děti, jak krásně šlapaly. Matoušek se dolů teda nesl, ale celou cestu prospal, takže fakt byl uťapkaný a Ajka to ušla celý, téměř bez keců, když zamhouřím oči nad závěrem toho šílenýho sestupu. Ale jako mně se chtělo nadávat taky :-d

26. září - Svátky

Děti mají svátky v rozmezí jednoho týdnu, takže slavíme společně, je to docela výhoda. Ušetříme čas a je to docela hezký že dostanou dárky oba dva. Dortík byl velká rychlovka, spíš šlo o náplň než o nějaké dortové tvoření. Ajka se v Ikee zamilovala do Princezniných dortíků. Jsou to malé dortíky naplněné šlehačkou a pokryté marcipánem. Takže jsem zkoušela něco podobného jen ve tvaru medvěda. Ještě jsem náplň vylepšila ovocem a musím nekrtiticky říct, že ten dort byl neskutečně dobrý. Ale recept po mně nechtějte, neb to byla čirá improvizace na volné téma.

20.9.2010 až 23.9. - KOULIČKA

Baruschka mě navedla, že bych si taky měla zapisovat hlášky našich dětiček, Už jsme jich spoustu zapomněli, tak ať se aspoň něco dochová.


Matoušek v pondělí uložení do postýlky a zhasnutí přiběhl s očima na vrch hlavy. Já něco mám, já mám venkukouličku. Opravdu nemáme rádi, když vylézají po uložení z postýlek, tak jsme ho zahnali zpět, že si to povíme ráno. V úterý večer Jirka přišel s tím, že už ví co je koulička.

Ta záhadná koulička, která tak Matouška rozradostnila je měsíc jdoucí do úplňku.

Dneska ji nemohl najít, protože je zataženo a skoro plakal a byl děsně nešťastnej a pořád říkal. KDE JE MOJE KOULIČKA.

14. září 2010 - Už nám taky odzvonilo

 

Aneb první školní den. Ajka se konečně taky dočkala a je z ní už školačka. Doléhá to na ni hodně, kupodivu tu změnu nese statečně. Většinou velké životní změny se u ní projevovaly velkým zlobením a  velkou vzpurností. Teď je přesně opačná, je hodně mazlivá a děsně zodpovědná,chystá si věci, doma pomáhá víc a bez odmlouvání. No jasně nedělám si iluze, že to tak vydrží nějak dlouho, ale je vidět, že jí to v tý hlavičce pořád vrtá.

Ráno odvedli Matouška do školky, já se stihla mezitím nalíčit, což teda byla chyba, jak jsem zjistila hned jak jsme vylezli ze dveří, jelikož jsem si prostě musela pláknout :-))). Ve škole když jsem viděla ty prcky s kornoutama většíma než oni, tak to pokračovalo. No prostě matka psychicky labilní hysterka :-d.

Přivítání bylo moc hezké. Prvňáčkům zpívali druháčci, celkem asi 3 písničky jedna o tom že je vítají ve škole, že oni seděli před rokem tam co sedí ti naši prckové a že se za ten rok hodně naučili a co je ve škole čeká atd... Pak byla písnička o tom jak se budou učit číst a pak ještě jedna už nevím o čem ( no a ještě ke všemu matka sklerotička :-d). 

Po přivítání jsme šli do třídy, kde nám trochu povídala paní učitelka  a pak už hned začalo "vyučování". Děti si měly rozebrat štítky se svými jmény a zbylo jedno jméno. Takže hledaly kdopak to asi MIMI může být a byla to malá plyšová myška, která si taky přinesla kornout a bude s dětmi celý rok a bude jim pomáhat učit se číst a psát. 

Pak děti zkoumaly co že si to vzala do školy a měly říct, jestli ty věci budou ve škole potřebovat nebo ne. A hned dostaly první úkol, Obrázek školy a měly se domalovat jak jdou do školy a pak to i vybarvit. To už jsme my rodiče byly odejiti do vestibulu, kde pro nás bylo připraveno občerstvení kafíčko a koláče. Trochu se povídalo o zážitcích.

Pak už následovalo jen společné focení prvňáčků do místního plátku a mohli jsme jít domů.Doma si Ajka konečně mohal prohlédnout ten svůj obrovský kornout co vše dostala. Odpolko jsme ještě všichni vyrazili do zmrzlinárny k Italovi.

Tak teď už si jen budeme držet palce, ať tu školu tady nějak zvládáme. Za necelých 14. dní máme ještě jedno poprvé. Kdy Ajka půjde poprvé do České školy v Mnichově, kam bude chodit jednou za 2 týdny v sobotu dopoledne.

11. září 2010 - Výlet do ZOLO

Táta nám na víkend odjel do Čech a my vymýšleli co s načatým víkendem. Počasí hlásili krásné, skoro letní a už jsme hodně dlouho nebyli v žádné ZOO, jak by řekla Ajka v ZOLO, tak jsme v sobotu vyrazili. V Mnichovské ZOO jsme byli před víc jak rokem a Ajka si od té doby pamatuje, že jsme tam promeškali jízdu na velbloudovi. Takže tentokrát to bylo jasné, musíme to stihnout.
Hodně mě překvapil Matoušek, že chtěl jet taky a nejen že chtěl jet, ale že i odjel a ještě se u toho smál. Ještě nedávno by to na poslední chvíli zabalil. Už jen to že ho tam dávala cizí paní a že musel odjet sám do pryč. Jsem ráda, že se začíná konečně osamostatňovat a začíná si užívat i různé atrakce.
ZOO jsme si neskutečně užili všichni tři. Matoušek sice chvílem stávkoval a měl své vzteklé výlevy a jednou jsem ho nechala ležet na chodníku, kopajícího a hazejícího baťůžkem a sedla jsem si opodál na lavičku. Musela jsem teda několika starostlivým dospělákům mávat a říkat, že se mu maminka neztratila, že ho mám pod kontrolou. Oni jsou tady fakt děsně pozorní a nápomocní, takže výchova nechat vztekajícího se hada být, tu je tak trochu komplikovanější :-d.
I přes tyto drobné epizodky okresního formátu, to byl opravdu moc hezký den a děti byly nadšené.
A ještě jedna vychytávka mě v ZOO nadchla. Při vstupu dostal každý do ruky mapičku a na ní byly takové samolepky, na které se napsalo jméno dítěte a tel. číslo a to se přilepilo někam na dítě, pro případ že by se ztratilo!!!! Což je teda super nápad, protože uhlídat dvě živé děti, je občas náročné.

7.září 2010 - Přípravy a stále přípravy

Na co? No přeci na školní docházku naší prvorozené. Opět dodržujeme pravidlo o nestadnartnosti našeho životního stylu. Zatímco už všichni naši kamarádi, hlavně dubňáčkovští, nastoupili do školních škamen, my si stále ještě "užíváme" prázdnin. I když pro mě je pojem prázdniny spojem s vůní zralých jahod, třešní, dlouhých dnů a krátkých teplých nocí, posléze s vůní sečeného obilí, která nenávratně přehoupne prázdniny do druhé a rychlejší půlky.
Tady je to všechno jinak. Vůně obilí mi navodí pocit že léto je v tahu a teprve začínají prázdniny:-(, no a jako vůně dýní, krátké dny, chladná mlhavá rána a deštivé dny, které neúprosně hlásí příchod zimy, mi prostě na mou českou mentalitu moc prázdninově nepřijdou. Dnešek byl jeden z takových dnů, kdy sem tam pršelo, bylo relativně chladno o babím létě by si člověk mohl nechat zdát.
Takže jsme s dětmi vyráběnkovali. Chystáme Ajce výbavu do školy. Odpolko jsem běhala po papírnictví a snažila se nakoupit dle seznamu dodaného školou. No snad už máme vše. Jedna z věcí co má mít do školy je takovýhle box. Má být buď plastový, nebo dřevěný, nikoliv papírový. Takže jsem se rozhodla pro dřevěné a ať ho má Ajka aspoň trochu originální. A jelikož prodávají rovnou dvojbalení, tak má svůj box i Matoušek.
Děti to neskutečně bavilo. Ajka si ho vyrobila víceméně celý sama. Matoušek statečně stříhal a třeba lemy jsem po něm ani nemusela opravovat. Nejlepší ocenění pro mě bylo, když jsem jim v půl sedmý říkala "už máte pohádky" a unisono se ozvalo my se dívat nechceme. A pak to završil Matoušek když pronesl " Mami mě to tak baví" a dal mi velkou pusu.
Matouškův je beruškový, protože chodí do Berušek a Ajka si vybrala Tučňáky.

6. září 2010 - Utopená housenka

"Mamíííí mamíííí podívej co jsem vytáhla z bazénu!" A na lopatce nese takovouhle krásnou housenku. Hned následuje dotaz jestli ji vyfotím. No takže šup do trávy s housenkou,která naštěstí nebyla utopená a šup domů pro foťák.
Housenka moc nespolupracovala a nepozovala, na to že byla utopená, nabrala nějak rychlý mety :-d

21. srpna - Další poprvé

Z Matouška se nám během jara stal nadšený cyklista, s rozhodností sobě vlastní, jednoho dne prohlásil, že na kolečku nechce mít ta podpůrná kolečka, pak se pár dní ještě vztekal, že tam jsou protože jsme mu je pokaždé zapomněli sundat,takže jednou o víkendu nás k tomu donutil. Sedl na kolo a jel. Od té doby skoro denně jezdil na kole do školky a ze školky.
Pokaždé jsem se podivovala nad rozdílností našich dvou dětí. Ač je Ajka zdatná cyklistka, tak prostě Matouš má ten pohyb přímo v krvi. Naschvál si vybírá kopečky a terénky a kličkuje atd.
Včera jsme vyrazli na brusle a Matoušek na kolo, prostě jsme chtěli vyzkoušet co ujede. V pohodě ujel skoro bez pomoci 5,5 kiláčků. Ke konci byl teda už hodně unavený, ale většinu cesty si prozpěvoval a povídal a tu pusinku nezavřel.
Další poprvé bylo dneska. Už v týdnu mi vysvětloval, že chce na kolečko přidělat tyč a že chce už taky jezdit na kole a ne v sedačce nebo ve vozíku. Takže dneska s tátou přidělávali dopoledne tyč k jeho kolečku. Pak Jirku málem nenechal ani dojíst oběd a pořád pokřikoval že on už je připravený a obutý a kdy už pojedou. Zabalil si batůžek se svačinkou. A kluci mohli vyrazit. Celou dobu prý nadšeně vyprávěl a děsně ho to bavilo. Takže to vypadá, že vozíku a sedačce odzvonilo.

18. srpna - Jedináček

Z Matouška se stal přes noc jedináček, vlastně ještě neměl pořádně možnost si ten pocit jediného obletovaného dítka vychutnat, buď byl malinký a pak už ta situace vlastně nenastala. To svoje jedináčkovství si velmi užívá a my vlastně taky. Všechno je tak nějak v pohodě, nikdo se tu nehádá, neječí, on je na nás miloučkej, protože nemusí bojovat o to svoje místo na slunci. Počasí je na draka, takže vymýšlíme akce doma. Ani mu to nevadí, že se nedá ven. Dneska jsme vyráběli trička foukacíma fixama na textil. Během chvilky jsme vyrobili hned 3 trička.Šlo to fakt krásně rychle. A kdybych měla triček v zásobě víc, tak asi foukáme ještě teď. Matoušek pak byl hrozně kouzelnej, ležel u těch triček na zemi a pořád opakoval " Mně se ty trička tak líbí, ty sou tak KLÁSNÝ". A prý už nebude nosit jiný :-)), je teda fakt, že opravdu od té doby nosí jen tahle trička.

Jinak na Ajku myslí pořád. Když si třeba vybírá pohádku na DVD, tak prohlásí dneska si vybírám já a zítra si bude moct vybrat Ajka. Nebo se zapomene a přijde a ptá se kde je Ajka. Myslí na ni vlastně pořád :-))).

13. srpna - Odjezd na tábor

Dneska nám Andrejka odjela na desetidenní hasičský tábor. Jela s Lucinkou od Pavli a jsem moc ráda, že mohla jet.
Jelikož píšu zpětně, tak vím že se má na táboře dobře, že tam mají nabitý program a určitě nám přijede velká a trochu drzá holka. No jo už to není to naše bezmocný děťátko a už se prostě začíná osamostňovat. Přináší to velmi smíšené pocity, tak nějak toužím aby to bylo pořád to dítě, pro které je rodina celý svět.
Ten přechod o školkáče, ke školákovi je tak obrovská změna, tak obrovský skok, přijde mi, že ze dne na den se z toho malého závislého děcka, stane skoro samostatná osůbka. Jojo odstřihávání pupečníkové šňůry je fakt bolestná záležitost.

5.8. 2010 - Dinosauří výstava

Tak dneska konečně jsem se odhodlala k postupnému dopisování blogu. Rozhodla jsem se že ho nebudu dopisovat od konce, ale naskočím a postupně budu zpětně doplňovat. Fotky nechybí, ale nějak nebyl čas a ani chuť psát. Tak snad to dotáhnu.

Včera byly děti naposledy ve školce. Ajka úplně naposledy, tak to tak trochu na mě dolehlo, od září nás čeká obrovská změna. Budeme si teda navzájem držet palce ať to všichni ve zdraví přežijeme. :-).

Hned ze školky jsme jeli na kraj Mnichova vyzvednout babičku Dejvickou k busu a při té příležitosti jsem zjistila, že v té části je výstava Dinosaurů, co  byla na jaře v Praze. No a jelikož se dneska počasí zkazilo a na nějaké výletování to nebylo, tak cíl byl naprosto jasný. Užili jsme si to všichni, fakt moc zajímavě udělaný, škoda že člověk neměl moc z toho výkladu. Jak děti nepostojí, tak je to prostě napytel.

Děti asi nejvíc uchvátilo 3D kino a když nás chtěl sežrat T-Rex, tak se fakt bály.

3 až 4.8. - Rozloučení se školkou

Jelikož se blížil konec školky, tak jsme vymýšleli co donést paním učitelká. Postupem času jsem zjistila, že se to tady tak nějak moc nenosí, že by dětičky daly učitelce kytičku nebo malou pozornost. Ale aspoň jedna maminka zorganizovala dárek, za všechny předškoláky a na něj se vybralo. Ale přeci jen jsem chtěla, aby Ajka dala i něco tak trochu osobního.

Takže jsem pátrala co by se dalo vyrobit a na MMB jsem narazila na podobné stromečky. Tyhle jsme vymysleli z kávových zrnek a z těstovin. Vyráběli jsme všichni tři, vlastně Matoušek vyráběl víc než Ajka.

Cestou do školky jsme budili, lehce povyražení, jelikož všichni chtěli vědět co to nesem. Až mi z toho bylo trapně. Ale snad se to líbilo a Ajka přišla s tím že jedna holčička ze třídy si přeje tenhle stromeček k narozeninám :-)))).