Vzhledem k mým plánům na opětovné začlenění se do pracovního procesu, už od konce léta řeším svůj šatník. Opravdu po těch 8 letech, kdy jsem nechodila mezi lidi, je vybavení mého šatníku a botníku tristní, myslím že to zná většina z nás. Nevím co je pro mě větší výzva jestli hledání si práce, nebo ta obnova šatníku. Většinou bezradně chodím po krámech a nic se mi nelíbí. Vždycky když vidím někde nějakou elegantně oblečenou dámu, toužím si též pořídit něco tak pěkného a elegantního, zatím jsem teda stále nezjistila, kde tyto dámy nakupují. Je teda fakt, že těch elegantních dam zas tolik nepotkávám, asi mám moc vytříbený vkus nebo co :-d.
Nicméně pár kousků oblečení jsem v průběhu dvou měsíců už nakoupila, takže jako na případný pohovor jít můžu. Jenže jako správná ženská jsem zjistila, že teda sice nějaké ty kousky oblečení mám, ale že se ochladilo a že teda nemám ŽÁDNÉ elegantní boty do tohoto počasí. Ty co jsem si dovezla před měsícem z Prahy, v těch bych už teď zmrzla.
Takže mi nezbylo nic jiného než dneska vyrazit do víru velkoměsta a něco si koupit, už jsem to odkládala několik dní, protože mi bylo jasný, jak to asi zas bude probíhat a fakt jsem na to neměla náladu. V pátek jsem se už tak jako cvičně během Andrejčina kursu malování v jedněch botách byla podívat a jediné co jsem si ujasnila, že budu muset opustit svůj nedbale elegantní sportovní styl a že si budu muset koupit něco aspoň na malém podpadku. No prostě pruda největší.
Ráno jsem se probudila patřičně naladěná, ještě jsem to trochu odkládala, ale prostě nic se nedalo dělat a musela jsem jít do toho, ať mám v pátek co na sebe. No a světe div se, stal se zázrak. Vlezla jsem do krámu, hned mi do oka padly jedny boty, já je vyzkoušela, byly pohodlný a během deseti minut jsem byla vyřízená. Ještě jsem teda jako nakoukla mezi vysoké kozačky, ale to už by bylo moc radosti a štěstí najednou a nechtěla jsem riskovat, že bych se z té euforie do večera nevzpamatovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat