Dneska se u nás stavila L. (maminka od nové české rodinky, co se přistěhovala k nám na vesnici), bohužel se nestačí divit zač je v Německu perník. Nejvíc mě baví ta masáž v českých médiích, jak to tu vše idealizují. L. je zářným příkladem, že není všechno zlato co se třpití a fakt je to docela hukot a opravdu bych nechtěla být v jejich kůži. Zatím to na moc radostné psaní nevypadá, ale úvod byl nutný.
Odpolko jsem se potkala se sousedkou, se kterou jsem v pátek hodila řeč jestli by pro L. neměla práci, něco malého by se našlo, ale dneska jsem se sousedkou hodila zase řeč a dokonce by se našlo i něco pro manžela L. Takže to mi udělalo obrovskou radost, protože jsem jim aspoň mohla trochu zvednout náladu dobrou zprávou. Tak teď jen, aby to vyšlo a domluvili se navzájem.
A pak jsem měla ještě dvě menší radůstky, dnešní Matoušův výlev vzteku jsem ustála téměř bez ztráty kytičky a Jirka stihl složit než jsem se vrátila z Němčiny novou polici a konferenční stolek, tak to tu máme už zase o dva kousky nábytku hezčí :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat