9/365

Musím poděkovat ještě jednou Pendulce, za to že tenhle projekt vymyslela. Člověk si ty radosti mnohem víc uvědomí, protože nad nima přemýšlí, taky si jich víc váží a ve výsledku ty radosti jsou mnohem větší, než když je přijímá jen tak, aniž by nad nima přemýšlel.

Dneska jsem měla nějaký kolotoč a den byl takový obyčejný, říkala jsem si co asi dnes napíšu. Kolem půl třetí zvonil telefon a v něm dětský hlásek "Halooo tady David". To je Matouškův kamarád ze školky. Nejdřív se ptal co bude zítra mít Matoušek ve školce na oslavu, pak mi říkal, že přijde na Matouškovu oslavu k nám domů a ještě se ptal co by si Matoušek přál k narozeninám. Bylo to moc roztomilý a když jsem položila sluchátko, tak jsem se přistihla, že jsem se celou dobu přihlouple na to sluchátko usmívala a že i takový obyčejný rozhovor s malým pětiletým prckem, člověku dokáže udělat obrovskou radost a nabít ho energií.