5.března - V koloně

Cestou z hranic z pošty jsme zkejsli v koloně, Dalo se i fotit..... Ale jinak to byl docela hezký den.

4.března - Ranní mlhy

3.března - ranní námraza

27.února - Loučení

Dneska už je balení , vyklizení pokoje, rozloučení a odjezd zas domů. Jedni na sever, druzí na jih.... Týden utekl jako voda, byl krátký a i když se dovča počasím a nemocema moc nevyvedla, tak to stejně byla príma dovča a mám z ní dobrý pocit. Škoda, že za rok nám to už nevyjde s někým jet na jarní prázdniny. Ajka už bude školou povinná a naše prázdniny se budou termínem lišit od všech našich kamarádů. No jo to je život.

Cestou domů jsme to vzali přes areál Javor v Železné Rudě na německé straně. Bylo krásně a lyžovali jsme až do poslední jízdy. Dokonce i Matoušek už ochutnal jízdu na velké sjezdovce a lanovce, no ale je to s ním ještě náročný, odmítá zatáčet tak jak chceme my, chce si jezdit po svém, což teda není úplně optimální :-(((, no jo je to svéhlavička no....

26. únor - Hnus fialovej

je dneska venku, žádný poslední romantický výlet na běžkách zasněženou krajinou. Děti s tátou dopolko ještě stihli lyžovačku na místním vleku a Matoušek poprvé sám jezdil na pomě. Prý to zvládl dobře, ale já to neviděla, byla jsem na poště a než jsem se vrátila, tak to zabalili. Ani se jim nedivím, při tom co padalo z nebe.

Madlenka chudák chytla virozu od Ajky, takže ta horečkuje. No prostě poslední den se nám moc nevydařil. Ani foťák jsem nevytáhla. Vkládám fotku ze včerejška, to bylo podstatně veseleji

25.února - Běžkování

Dnešek byl opravdu nádherný a slunečný. Dopolko jsem si vyběhla na běžky sama, odlovit jednu kešku a kluci vyrazili taky na výlet, ale delší a tentokrát vyfásla všechny děti Marcela. A po O jsme vyrazili na běžky všichni, teda krom Marcela, který šel po silnici s kočárem.

Ajka dneska už nebyla tak vzteklá jako včera, kdy na tom stála poprvé. Holky byly super celkem jsme dali tak těch 6 kiláčků.

Matoušek si to dnes na saních taky užíval, ale jen díky tomu že Jirka celou dobu řehtal jako kůň :-d

Dílnička

 

Dneska už jsme zas vyrazili ven. Marcela s Marcelem vyrazili na romantický výlet na běžky ve dvou. Jirka se šel jen tak neromanticky proběhnout sám a já dobrovolně vyfasovala všechny čtyři děti a šli jsme ven. Nejdřív jsme ulovili jednu místní kešku, pak do krámku pro pohledy a nakonec do místního centra dřevařství.

Zde si děti vybraly nějakého dřevěného ptáčka, kterého si mohly podle vzoru namalovat. Ještě jim k tomu pustili povídání o tom daném ptáčkovi. Dílnička byla moc příjemná, krásně voněla dřevem a děti byly nadšený.

Uvězněni v chalupě

 

Včera jsme zahájili lyžovačkou na Kvildě s tím že si tam ještě vyřídím poštu. Už v autě Ajka nevypadala úplně fit, ale chtěla jít lyžovat. Ráno teplotu neměla, tak jsme ji nechali ať si zalyžuje. Ale sjezdovku nakones sjela jen dvakrát a byla úplně hotová. No aby ne, po příjezdu dom měla horečku. 

Takže dnešek trávíme v chalupě. Zrovna kouká, jak jí Terezka, Matoušek a teta Marcela stavějí sněhuláka :-(((. Teploty naštěstí už klesly a očividně to je viroza co měl Matouš minulý týden.

Konečně na cestě

 

Dopolední odjezd se přesunul až na odjezd po obědě, než jsme dobalili a naládovali to vše do auta..... Na cestu nám svítilo krásně sluníčko, takže jsme plni optimismu vyrazili směr Šumava a těšili se na týdenní lyžovačku.

Balení na dovolenou?

Odjezd na týdenní dovoulenou na Šumavu jsme posunuli o den kvůli Matouškově nemoci. I když už včera byl bez teplot, tak přeci jen jsme chtěli, aby byl ještě jeden den v klidu. V duchu jsem si říkala, že si aspoň v klidu zabalím, nakoupím.....

No každý si pod pojmem balení na dovolenou představuje něco jiného, ale nestěžuju si konečně mám v kuchyni rozšířenou pracovní plochu do L. Nicméně večer není zbaleno těměř nic :-))).

19. února - Neudržitelný stav naší domácnosti

 

Původně jsme zítra měli jet na hory na týdenní dovolenou, plány jsou věc jedna realita života věc druhá. Matoušek měl ve středu horečku a včera taky ještě topil, takže odjezd jsme plánovitě odložili až na neděli. Dnes jsou doma obě děti, nechtělo se mi už s Ajkou klusat na dopoledne do školky. A veškeré plány, že bych si v klidu začla balit vzaly za své. Zatím se tu tvoří jen nepořádek a chaos.

18. únor - Domácí práce

 

Poslední dny mi přijde, že nic nestíhám, jsem stále zahrabaná v číslech a domácnost neutěšeně chátrá, prádlo stíhám vyprat a to co nežehlím poskládat a dát do skříní, žehlící věci se tu kupí a kupí a kupí. Takže jednou za čas, když třeba najednou z ničeho nic dojdou Matoušova trička se to MonteŽehlo musí vyndat a něco se s ním musí udělat. 

Děti klasicky byly zas jak z divokých vajec, tak jsem zkusila zapřáhnout Ajku a světe div se, nedržkovala a šla žehlit a i jí to bavilo, teda jen chvilku. Jenže bohužel naše samostatné soutěživé druhé dítko, to muselo samozřejmě zkusit taky. Takže jsem si pak pěkně nadávala, co jsem to zas měla za blbej nápad, jelikož Matouš samozřejmě nesnáší, když mu někdo s něčím pomáhá a já zas nesnáším, když si nenechá pomoct s nebezpečnýma činnostma. Naštěstí jsme to přežili všichni bez úhony.

13. únor - Krásné ocenění

 

Dnes jsme od Pendulky dostali krásné ocenění našeho blogu, máme z něj velkou radost a určitě i zavazuje k tomu, že se člověk bude snažit pokračovat. Pendulko děkuji, jsi mým velkým fotografickým vzorem

Ocenění posílám dál Göllnerovic, Mater a rodince a Tomášatům, kde je Jitka mým dalším fotografickým vzorem.

12. únor - Pracovní cesta

 

Dneska jsem jela s balíčky na poštu do ČR a vyjímečně jsem jela sama, bez dětí, takže ač jsem večer měla v rukách, nohách a očích 400 odřízených kilometrů, přijela jsem neskutečně psychicky odpočatá. Až zpětně vidím, jak je to náročné jet s dětmi za zády i když nezlobí. Člověk je pořád ve střehu a takový napnutý. 

Ještě než jsem ráno odjížděla vrátila jsem se pro foťák a rychle jsem cvakla, kolik sněhu za těch pár dní napadlo. Odpolko už na houpajdě nebylo nic, protože děti ty krásný peřinky a polštářky zničily.

11. únor - Vítězka

 

Ke karnevalu patří i různé hry a kupodivu spoustu her je stejná jak v Čechách tak v Německu. Tohle je klasická taneční hra se židlema. Ajka vyhrála a byla hrozně moc šťastná.

10. února - Chystáme pohoštění na karneval

 

Zítra je ve školce karneval a je i s rodičema a každý má donést nějaké pohoštění. Takže my neseme koláčky. Takhle čerstvé jsou výborné. No snad do zítra vydrží aspoň pár, děti se na ně nějak vrhly :-d.

9. února - Chumelí se chumelí

 

padá snížek bílý, ale taky se to teda musí pořád uklízet to je pravda. Ještě že mám malé pomocníky.

8. únor - Už zas kvetou

Moje velmi oblíbené pokojovky mi už zase dělají radost 

7. únor - Akční neděle

Dneska jsme teda byli akční víc než dost. Hned po snídani jsme vyrazili do Dachau, přes jeden Flohmarkt na zimák, kde mi děti chtěly ukázat co s taťkou natrénovaly a co už na bruslích zvládají. Ajka už je stará mazačka, řekla bych že už bruslí pomalu líp než já. No ještě trošku líp to zvládám, ale fakt jí už brzo nebudu stačit. Zvládá holubice, vytrčený do trubice, jak by řekl Spejbl, skoky, buřtíky, zatáčky..... No prostě většinu kravinek co jí tatínek ukázal. 

Matoušek už pochopil jak se na bruslích stojí. Tady na zimáku mají takový super pomůcky pro tyhle dětičky, mohou před sebou tlačit tučňáka nebo trpaslíka. Na fotce se Matoušek rozhodl že si postrčí a dokonce kněmu docupital aniž by spadnul.

Po bruslení rychlý oběd, převlek, líčení a hurá na Karneval. Tady začíná karnevalová sezona a lidi to tu opravdu prožívají. Bylo to fajn, další dva karnevaly máme ve čtvrtek a asi příští sobotu se pojedeme podívat na karnevalový průvod. Dokonce tu mají děti ve školách karnevalový prázdniny.

6. únor - Sobota

 

Sobotu tady v německu většinou věnujeme domácnosti, nákupům a podobně. Takže dneska tomu nebylo jinak. Bylo docela ošklivo, ale na sousedovic světýlkách to aspoň vykouzlilo fotogenické kapičky :-)))

5. únor - Dárečky

 

Andrejka nám ve školce hodně často vyrábí nějaké dárečky a nikdy je nezapomene originálně zabalit. Dneska měla připravený balíčky, pro nás všechny - Matouška, tátu a mámu, Matoušek si ho rozbalil a zničil, hned cestou ze školky.

4. února 2010 - Skoro jarní den

 

Dneska svítilo sluníčko a už mělo sílu, skoro jako na jaře, všechno tálo a kapalo a dokonce jsem byla na zahrádce a už nám raší narcisky, vystrkují růžky. Prostě ač je ještě zima, tak už to má spočítaný a jaro tu bude cobydup.Doufejme .

No a dobrou náladu jsem neměla jen pro to že bylo slunečno a to je člověku na duši hnedle líp, ale dnes mi učitelka říkala, že dělají každý den nějaký projekt s předškoláky v rámci předškolní výchovy a že dnes dělali něco jazykovýho a že to z těch 8 dětí zvládly jen dvě a to jedno dítko byla naše Ajka. Že to nezvládli ani rodilí Němci. Ajka mi pak vysvětlovala co dělali a asi něco na způsob slovní kopaný, nebo tak něco. Je prostě vidět, že ač ten jazyk neovládá, tak ten mozeček používá :-)))).

A druhá radostná událost byla, že Matoušek taky zvládl místní SOKOL. Trochu jsem se bála, že prostě pojede v negování, jak je jeho zvykem. Ale chtěl tam jít, vysvětlila jsem mu že bude cvičit beze mě a že se na něj budeme s Ajkou dívat. Úplně v pohodě odešel s paní cvičitelkou a bylo vidět, že ho to hodně baví. Dokonce se tam držel za ručičku s jednou holčičkou co s ním chodí do školky, no tak to jsem byla v tu chvíli úplně na měkko jak to bylo roztomilý.

2. únor - Zkouška na karneval

Začíná nám karnevalová sezona, už o víkendu nás čeká první. Tak jsem koupila barvičky na obličej a museli jsme hned dělat zkoušku. No teda ne hned, koupila jsem je v Čechách, ale hned jak jsme se vrátili do Německa, tak jsme museli vyzkoušet, jak se s nima pracuje.

den 24. - Lyžovačka

Pořád jsme řešili jak budeme tady jezdi lyžovat, protože Matoušek je ještě na celodenní lyžování v Alpách malý. Na doporučení Jirkova kolegy, jsme vyrazili do jednoho malého areálu v předhůří Alp. Docela se nám tam líbilo, pro nejmenší dětičky tam je loučka, pak je tam pro zdatnější lyžaře malý svah a pro už lyžující obstojně dlouhá sjezdovka a docela prudká, takže se tam dá už i lyžovat :-))). Jediná nevýhoda je že na tý velký sjezdovce je pouze dvoukotva a to je teda pro dospěláka co má 1,7m a jezdí s dítkem cca 1,2 m docela makačka na nohy....

Nicméně jsme byli spokojení všichni. Ajka už super zvládá velký svah a Matoušek se vyblbnul na loučce. A dokonce už zvládal jezdit na laně a když se mu chtělo tak už i zatočí a umí i zastavit, ale musí se mu chtít!!!!

Pod sjezdovkou je dětské hřiště a tam nám málem dětičky usnuly v houpacím koši, jak byly znavený po lyžování. Jenže tohle malé odpočinutí jim stačilo na nabrání sil a řádily pak až do večera, neusnuly ani v autě.

den 23. - Už jsme zas 4

Včera jsme slamnili, táta odjel na výroční schůzi jejich firmy a vrátil se až dnes. Děti samo nadšeně vítaly. Odpolko jsme vyrazili bruslit do Dachau, nakonec bruslil jen Jirka s Ajkou, Matoušek cestou usnul v autě a jelikož jeho není radno budit, tak jsme jela obhlédnout výprodeje v Dachau se spícím Matesem, vždy jen rychlé nakouknutí do krámu a zas rychle zpět k auto. Nikde stejně nic nebylo a vyšlo nám to tak akorát, vyzvednout Ajku a Jirku u zimáku.

Večer, když děti usli, tak jsme si otevřeli vínko

den 21. - Malý červený traktůrek

Matoušek je velkým fanouškem prťáků,což je přezdívka pro traktory, už od útlého věku. Jak by se tak řeklo, od té doby co začal rozum brát :-)))). Když jsme začali bydlet na klasické bavorské vesnici, tak byl jak u vytržení, neb se to tu traktorama jen hemží. Hned vedle máme statek, takže tam má dost často příležitost pozorovat traktůrky v činnosti. Mimochodem, ani to není poznat, že bydlíme hned vedle statku a naše zahrádka víceméně sousedí s kravínem :-o.

A je samozřejmé že k nejoblíbenějším pohádkám patří Malý červený traktůrek. Momentálně sleduje na youtube, německou verzi. Tu jim pouštím v rámci výuky němčiny :-d.

den 20. - Stolní společenské hry v podání Matouška

Matoušek velmi rád hraje různé společenské hry, nicméně jeho způsob hry mě občas přivádí k šílenství. Chvíli hrajeme, když má náladu tak to vydrží třeba i deset minut, ale když je v nenáladě, tak hraje podle pravidel opravdu chviličku. Pak člověk vidí, jak se začíná víc a víc mračit a vyšpulovat tu svou trucovitou bradu no a to už je jen většinou okamžik, kdy do hry hrábně ručkou celou ji rozmetá nejlépe všemi směry a je děsně uraženej.

den 19. - SE TO nějak neuklidilo

Taky máte doma dalšího člena rodiny, kterej se jmenuje SETO? U nás teda bydlí a je děsně nepořádnej a línej, protože zásadně po sobě nic neuklidí......

Matouš v pátek jezdil na autíčku místo na saních a samozřejmě když pak šli domů, tak ten pan SETO to zase neuklidil....

den 18. - Další pracovní týden

Který je prostě ve znamení účtů, účtů, účtů a dokladů a výpisů...... No jo no, tenhle rok to musím vymyslet líp , za rok si povíme, jak mi to šlo :-)))

den 18. - Ani se nám nikam nechce

Nejdřív to vypadalo, že bude docela i slušně, ale počasí nakonec bylo nic moc a já nějak nemám chuť pořád ty dva k něčemu přemlouvat, kor v zimě. Takže jsem si užívala, že máme tátu pryč a že není nervozní z toho, že jsme celý víkend doma a věnovala jsem se domácnosti.

V týdnu jsem koupila dětem kostýmy na karneval, ale naschvál jsme jim je nedala aby si je do tý doby nezničili. Ajka šíleně toužila po princeznovský paruce (hlavně aby byla vlňatá:-)). No a ty naše všetečky to samozřejmě našly a hned musela být zkouška, naštěstí na kostými se nechaly ukecat, ale paruka prostě musela ven, kor když to je taková nádhera :-d. Pro neznalé v paruce samozřejmě není Ajka, ale naše druhá princezna Matoušek

den 16. - Co budeme mít zítra k obědu?

Jen takový malý kvíz, copak z toho asi zítra bude? Myslím že to je jednoduchý. Máme to všichni moc rádi :-)))).

A zjistila jsem že jsme asi králíci bo co, protože jsem během jednoho týdne sdělala 3 kg mrkve :-O.

Taky jsme dneska s dětma byli v místní Kulturkneipe na loutkovým divadýlku. Bylo to moc fajn, tak akorát dlouhý a docela vtipný, i když ti naši šmudlové ještě moc nerozumí, tak si to užili.

Předchozí dny jsem nějak nezvládla vytáhnout foťák. Ve čtvrtek pošta a to jsem většinou ráda že jsem ráda, přeci jen najedu přes 400 km, v relativně krátké době a včera, taky nějak nebyl čas. Táta nám na víkend odjížděl do hor s kamarády a já se snažila dohánět resty v účtech. Toho času je nějak málo.

den 13. - Paní Zima maluje

Dneska jsem hlavně chystala balíky  a psala adresy a podací lístky a odpovídala na mailíky zákaznic... Je zajímavý, že nejvíc objednávek je v době, když mám jet na poštu. Takže si to člověk stejně nemůže v klidu dopředu připravit.

Původně jsem myslela, že foťák ani nevytáhnu, že to prostě nebudu stíhat, ale když jsem šla pro pomiláčka na terasu, že ohřeju oběd, tak na poklici, byla tahle nádherná kresba paní Zimy. Diky vážená madam, mám fotku do projektu!!!!

den 12.

Dneska se ani nic vyjímečného nestalo, takové běžné úterý, ráno odvést Ajku do školy na němčinu, Matouška do školky, domů pracovat, pak pro děti a domů na oběd, hned pak na balet. Při čekání na Ajku až jí skončí nákup drobný nákup a pak už domů. Takže normální všední den.

Krmítko je naše, akorát nám tam nějak nelítají ptáčci asi je moc blízko obydlí. Světýlka mají sousedi na terase a takhle krásně to naše krmítko osvětlují.

den 11. - Ladovská zima i v Německu

Tak tuhle písničku jsem si dnes pobrukovala skoro celý den je děsně nakažlivá, hlavně ta pasáž, odházím sníh, namažu záda a ..... už zas padá.... Jojo už to je i tady u západních soudruhů, ale oproti zprávám z domova tu máme lehký poprašek.

Tudy chodíme do školky, taková romantická zkratka.

den 10. - Neděle

Dneska jsme se zase flákali, ráno jsem teda upadla do komatu ani nevím jak a probudila jsem se až v půl desátý, takže rychlá snídaně a pak jsem rychle vařila oběd, plus teda ještě další jídlo na zítra, abych nemusela v týdnu vařit. Řekla bych , že tak do středy vydržíme, jen ještě kdyžtak dovařím polívku.

Po O jsme chtěli jít celá rodinka na brusle, nicméně rodiče míní děti mění. Matouš už zas měl jeden ze svých hysteráčků. Ani vlastně nevím kvůli čemu to vzniklo, ono to je stejně jedno. Takže změna plánu a na brusle odjíždíme jen holky. Super jsme si to užily.

Kluci zůstali doma, chvíli prý sáňkovali a pak se Jirka vrhnul do výroby poličky pro mikrovlnku, aby nestála na lince a já měla víc místa při vaření. Na tu "novou" pracovní plochu se nemůžu vynadívat a mám z ní obrovskou radost. Jak málo stačí k lidskému štěstí :-))). Matoušek už pak zas najel do módu roztomilé dítě a sám od sebe pomáhal. Ani mu člověk nemusel říkat co je potřeba udělat.

den 9 - taková poklidná sobota

Dnes jsem vyrazila konečně na nákup, abychom měli co do úst a neumřeli jsme hlady :-d. No a taky, jelikož jsem měla to štěstí, že jsem byla sama, jsem si koupila i něco hezkého na sebe. Doma jsem byla pochválena, že to je pěkný. Odpolko šly děti s tátou bruslit, zítra půjdeme celá rodinka, snad bude líp než dnes. No a jelikož jsem byla nakupovat sama a nikdo nehlídal co házím do košíku, tak jsme večer měli mooooooc dobrý zákusek.

BTW ananas mi přijde děsně fotogenickej, ale nějak jsem se s jeho nafocením nemohla popasovat. Nakonec vyhrála totálně nenaaranžovaná fotka, tahle kompozice vznikla mimoděk.

den 8. - Práce.....

říká se že práce nemá nožičky tak neuteče a ač nemá nožičky tak mě dohnala. Dneska jsem se převážně věnovala pracovním povinnostem, když nebyly děti a když byly, tak jsem se snažila se jim věnovat. Foťák jsem jaksi zapomněla i vytáhnout :-O

den 7. - Tři králové

ač by se tahle fotka hodila spíš včera, vkládám ji až dnes. Ajka mi skoro každý den ve školce namaluje nějaký obrázek. Většinou to jsou princezny, ne že by nebyly hezky namalované, ale už je to trochu monotematické. Takže tenhle obrázek mi udělal velkou radost, protože byl o něčem jiným. Prý si dnes o třech králech četli ve školce.

den 6. - Na cestě

Dnešek byl hodně uspěchaný uhoněný, ty přejezdy jsou děsně náročný na čas, ne jen ta samotná jízda, ale to vše kolem vše zabalit, narvat do auta, udělat rozhodnutí, co z toho co se do auta už opravdu nemá šanci vejít necháme doma, což následně generuje řev jednoho nebo druhýho, že jsme mu nevzali jeho hračku. Jirka byl taky dost nervozní z cesty, protože cestou do Čech to pekelně klouzalo. Naštěstí cesta tentokrát byla v pohodě, moc pěkně se jelo, malý provoz, žádná námraza. V Mníšku jsme byli za ty 4 hoďky. Hned jsme si zapnuli hvězdičku z Vánočních trhů a hned tu bylo útulněji i přes ty hromady tašek :-)))

den 5. - Už zase balíme

dneska teda fakt nebyl čas na focení, dopolko pošta, pak odjel Jirka s dětma do Chotouně na lyžovačku a já doma začla balit a balit a balit a že toho zas bylo požehnaně. Odpolko přišel soused, abychom se domluvili co a jak s těma našima dodělávkama kolem bytu. Foťák jsem fakt nevytáhla. A zítra zas nach Reich

den 4. - Národní muzeum

Dneska jsme byli ještě s dalšími dětmi v Národním muzeu na Václaváku. Čekala jsem něco víc, ale děti byly spokojený. Jen paní hlídačky byly z tý naší bandy lehce nervní a já už vlastně pak taky. Ale tady to ještě šlo, tohle a ještě jedna dřevěná pseudokostra, byly snad jedinné exponáty, kterých se mohly dětské ručky dotýkat.

den 3. - Neděle

Poslední víkend v ČR a pozítří už zase budeme balit a ve středu pofrčíme zpět do Mníšku. Dopolko jsme zas objeli nějaké ty Bauhausy a Hornbachy a opět zas víme že nic nevíme. Potřebujem něco na podlahu do chodbičky a nějaké další drobnosti na dodělání bytu a zatím nám nic nepadlo do oka.

Po O šla Ajka s Jirkou na brusle, Matoušek prudil, takže jsem s ním zůstala doma a pak jsme ještě stihli velmi příjemnou návštěvu.

A večer jsem konečně domotala druhou 3D hvězdu. Ač je po Vánocích, tak stále motám hvězdičky, zatím jsem vše rozdala a nic nám nezbylo. Návod mám od Jaffi a tímto ji děkuji a chválím jak je nesmírně šikovná, že to podle obrázku tak hezky vymyslela.

den 2. - Lyžovačka v Chotouni

I tuto sezonu jsme začali jezdi do Chotouně u Jílového na lyžování. Ideální kopeček pro děti v ideální vzdálenosti od našeho bydliště. Ajka ta už sva brousí úplně v pohodě, jezdí na vleku sama, z kopce taky, dělá disciplinovaně obloučky, když spadne, tak se i sama zvedne takže už jí nemusíme stát vyloženě za zadkem a je to s  ní velká pohoda.

Matoušek už taky moc nestávkuje, ale zatím to lyžování moc nezvládá. Už několik dní mluvíme o tom, že ho taky dáme do školičky. Dnes v autě nám to odkýval, takže hned jak jsme dorazili, tak jsem se šla zeptat zda nemají volno. A vyšlo nám to úplně super, protože volno měli a ještě navíc měl volno instruktor Honza, který to s dětma nárámně umí. Matoušek samozřejmě ze začátku totálně stávkoval, na vše odpovídal ne a nechtěl se od nás hnout, ale po pár minutách si ho Honza získal a hodina probíhala naprosto v pohodě a Matoušek se dost často i řehtal.

a ještě foto, když jezdil "sám" po lekci.

den 1. - Nový rok

Už dlouho přemýšlím o znovunaskočení do projektu 365 a přelom roku je taková výzva i se to bude dobře počítat. Je více důvodů, poslední dobou to focení hodně flákám, i se mi líbí, to že si občas napíšu to že jsme něco pěkného prožili a že to zůstane někde uchováno. Nicméně už předem mi je jasné, že každý den fotit nezvládnu, nemám ráda, když se z koníčku a zábavy stává povinnost a když se musí něco vyfotit aby nějaká fotka byla. Navíc nejsem žádný spisovatel, takže i to psaní by pro mě byla někdy povinnost.

Doufám, že se mi podaří nevypadnout úplně z tempa a že se mi bude dařit vkládat příspěvky a fotky tak nějak průběžně, když něco hezkého prožijeme, nebo když se mi podaří nějaká pěkná fotka, či něco pěkného vyrobit. No a za rok uvidíme co uvidíme :-d.

Fotka byla vyfocená při procházce Kutnou Horou, kde jsme byli na Silvestra. Přijde mi tak trochu symbolická, možná kousek dopředu vidíme, co nás čeká v nejbližší době, ale co bude za rok, kam nás život zavede, to netušíme.