Poslední dny mi přijde, že nic nestíhám, jsem stále zahrabaná v číslech a domácnost neutěšeně chátrá, prádlo stíhám vyprat a to co nežehlím poskládat a dát do skříní, žehlící věci se tu kupí a kupí a kupí. Takže jednou za čas, když třeba najednou z ničeho nic dojdou Matoušova trička se to MonteŽehlo musí vyndat a něco se s ním musí udělat.
Děti klasicky byly zas jak z divokých vajec, tak jsem zkusila zapřáhnout Ajku a světe div se, nedržkovala a šla žehlit a i jí to bavilo, teda jen chvilku. Jenže bohužel naše samostatné soutěživé druhé dítko, to muselo samozřejmě zkusit taky. Takže jsem si pak pěkně nadávala, co jsem to zas měla za blbej nápad, jelikož Matouš samozřejmě nesnáší, když mu někdo s něčím pomáhá a já zas nesnáším, když si nenechá pomoct s nebezpečnýma činnostma. Naštěstí jsme to přežili všichni bez úhony.
Žádné komentáře:
Okomentovat