Dneska jsem jela s balíčky na poštu do ČR a vyjímečně jsem jela sama, bez dětí, takže ač jsem večer měla v rukách, nohách a očích 400 odřízených kilometrů, přijela jsem neskutečně psychicky odpočatá. Až zpětně vidím, jak je to náročné jet s dětmi za zády i když nezlobí. Člověk je pořád ve střehu a takový napnutý.
Ještě než jsem ráno odjížděla vrátila jsem se pro foťák a rychle jsem cvakla, kolik sněhu za těch pár dní napadlo. Odpolko už na houpajdě nebylo nic, protože děti ty krásný peřinky a polštářky zničily.
Žádné komentáře:
Okomentovat