8. únor - Už zas kvetou

Moje velmi oblíbené pokojovky mi už zase dělají radost 

7. únor - Akční neděle

Dneska jsme teda byli akční víc než dost. Hned po snídani jsme vyrazili do Dachau, přes jeden Flohmarkt na zimák, kde mi děti chtěly ukázat co s taťkou natrénovaly a co už na bruslích zvládají. Ajka už je stará mazačka, řekla bych že už bruslí pomalu líp než já. No ještě trošku líp to zvládám, ale fakt jí už brzo nebudu stačit. Zvládá holubice, vytrčený do trubice, jak by řekl Spejbl, skoky, buřtíky, zatáčky..... No prostě většinu kravinek co jí tatínek ukázal. 

Matoušek už pochopil jak se na bruslích stojí. Tady na zimáku mají takový super pomůcky pro tyhle dětičky, mohou před sebou tlačit tučňáka nebo trpaslíka. Na fotce se Matoušek rozhodl že si postrčí a dokonce kněmu docupital aniž by spadnul.

Po bruslení rychlý oběd, převlek, líčení a hurá na Karneval. Tady začíná karnevalová sezona a lidi to tu opravdu prožívají. Bylo to fajn, další dva karnevaly máme ve čtvrtek a asi příští sobotu se pojedeme podívat na karnevalový průvod. Dokonce tu mají děti ve školách karnevalový prázdniny.

6. únor - Sobota

 

Sobotu tady v německu většinou věnujeme domácnosti, nákupům a podobně. Takže dneska tomu nebylo jinak. Bylo docela ošklivo, ale na sousedovic světýlkách to aspoň vykouzlilo fotogenické kapičky :-)))

5. únor - Dárečky

 

Andrejka nám ve školce hodně často vyrábí nějaké dárečky a nikdy je nezapomene originálně zabalit. Dneska měla připravený balíčky, pro nás všechny - Matouška, tátu a mámu, Matoušek si ho rozbalil a zničil, hned cestou ze školky.

4. února 2010 - Skoro jarní den

 

Dneska svítilo sluníčko a už mělo sílu, skoro jako na jaře, všechno tálo a kapalo a dokonce jsem byla na zahrádce a už nám raší narcisky, vystrkují růžky. Prostě ač je ještě zima, tak už to má spočítaný a jaro tu bude cobydup.Doufejme .

No a dobrou náladu jsem neměla jen pro to že bylo slunečno a to je člověku na duši hnedle líp, ale dnes mi učitelka říkala, že dělají každý den nějaký projekt s předškoláky v rámci předškolní výchovy a že dnes dělali něco jazykovýho a že to z těch 8 dětí zvládly jen dvě a to jedno dítko byla naše Ajka. Že to nezvládli ani rodilí Němci. Ajka mi pak vysvětlovala co dělali a asi něco na způsob slovní kopaný, nebo tak něco. Je prostě vidět, že ač ten jazyk neovládá, tak ten mozeček používá :-)))).

A druhá radostná událost byla, že Matoušek taky zvládl místní SOKOL. Trochu jsem se bála, že prostě pojede v negování, jak je jeho zvykem. Ale chtěl tam jít, vysvětlila jsem mu že bude cvičit beze mě a že se na něj budeme s Ajkou dívat. Úplně v pohodě odešel s paní cvičitelkou a bylo vidět, že ho to hodně baví. Dokonce se tam držel za ručičku s jednou holčičkou co s ním chodí do školky, no tak to jsem byla v tu chvíli úplně na měkko jak to bylo roztomilý.

2. únor - Zkouška na karneval

Začíná nám karnevalová sezona, už o víkendu nás čeká první. Tak jsem koupila barvičky na obličej a museli jsme hned dělat zkoušku. No teda ne hned, koupila jsem je v Čechách, ale hned jak jsme se vrátili do Německa, tak jsme museli vyzkoušet, jak se s nima pracuje.

den 24. - Lyžovačka

Pořád jsme řešili jak budeme tady jezdi lyžovat, protože Matoušek je ještě na celodenní lyžování v Alpách malý. Na doporučení Jirkova kolegy, jsme vyrazili do jednoho malého areálu v předhůří Alp. Docela se nám tam líbilo, pro nejmenší dětičky tam je loučka, pak je tam pro zdatnější lyžaře malý svah a pro už lyžující obstojně dlouhá sjezdovka a docela prudká, takže se tam dá už i lyžovat :-))). Jediná nevýhoda je že na tý velký sjezdovce je pouze dvoukotva a to je teda pro dospěláka co má 1,7m a jezdí s dítkem cca 1,2 m docela makačka na nohy....

Nicméně jsme byli spokojení všichni. Ajka už super zvládá velký svah a Matoušek se vyblbnul na loučce. A dokonce už zvládal jezdit na laně a když se mu chtělo tak už i zatočí a umí i zastavit, ale musí se mu chtít!!!!

Pod sjezdovkou je dětské hřiště a tam nám málem dětičky usnuly v houpacím koši, jak byly znavený po lyžování. Jenže tohle malé odpočinutí jim stačilo na nabrání sil a řádily pak až do večera, neusnuly ani v autě.

den 23. - Už jsme zas 4

Včera jsme slamnili, táta odjel na výroční schůzi jejich firmy a vrátil se až dnes. Děti samo nadšeně vítaly. Odpolko jsme vyrazili bruslit do Dachau, nakonec bruslil jen Jirka s Ajkou, Matoušek cestou usnul v autě a jelikož jeho není radno budit, tak jsme jela obhlédnout výprodeje v Dachau se spícím Matesem, vždy jen rychlé nakouknutí do krámu a zas rychle zpět k auto. Nikde stejně nic nebylo a vyšlo nám to tak akorát, vyzvednout Ajku a Jirku u zimáku.

Večer, když děti usli, tak jsme si otevřeli vínko

den 21. - Malý červený traktůrek

Matoušek je velkým fanouškem prťáků,což je přezdívka pro traktory, už od útlého věku. Jak by se tak řeklo, od té doby co začal rozum brát :-)))). Když jsme začali bydlet na klasické bavorské vesnici, tak byl jak u vytržení, neb se to tu traktorama jen hemží. Hned vedle máme statek, takže tam má dost často příležitost pozorovat traktůrky v činnosti. Mimochodem, ani to není poznat, že bydlíme hned vedle statku a naše zahrádka víceméně sousedí s kravínem :-o.

A je samozřejmé že k nejoblíbenějším pohádkám patří Malý červený traktůrek. Momentálně sleduje na youtube, německou verzi. Tu jim pouštím v rámci výuky němčiny :-d.

den 20. - Stolní společenské hry v podání Matouška

Matoušek velmi rád hraje různé společenské hry, nicméně jeho způsob hry mě občas přivádí k šílenství. Chvíli hrajeme, když má náladu tak to vydrží třeba i deset minut, ale když je v nenáladě, tak hraje podle pravidel opravdu chviličku. Pak člověk vidí, jak se začíná víc a víc mračit a vyšpulovat tu svou trucovitou bradu no a to už je jen většinou okamžik, kdy do hry hrábně ručkou celou ji rozmetá nejlépe všemi směry a je děsně uraženej.

den 19. - SE TO nějak neuklidilo

Taky máte doma dalšího člena rodiny, kterej se jmenuje SETO? U nás teda bydlí a je děsně nepořádnej a línej, protože zásadně po sobě nic neuklidí......

Matouš v pátek jezdil na autíčku místo na saních a samozřejmě když pak šli domů, tak ten pan SETO to zase neuklidil....

den 18. - Další pracovní týden

Který je prostě ve znamení účtů, účtů, účtů a dokladů a výpisů...... No jo no, tenhle rok to musím vymyslet líp , za rok si povíme, jak mi to šlo :-)))

den 18. - Ani se nám nikam nechce

Nejdřív to vypadalo, že bude docela i slušně, ale počasí nakonec bylo nic moc a já nějak nemám chuť pořád ty dva k něčemu přemlouvat, kor v zimě. Takže jsem si užívala, že máme tátu pryč a že není nervozní z toho, že jsme celý víkend doma a věnovala jsem se domácnosti.

V týdnu jsem koupila dětem kostýmy na karneval, ale naschvál jsme jim je nedala aby si je do tý doby nezničili. Ajka šíleně toužila po princeznovský paruce (hlavně aby byla vlňatá:-)). No a ty naše všetečky to samozřejmě našly a hned musela být zkouška, naštěstí na kostými se nechaly ukecat, ale paruka prostě musela ven, kor když to je taková nádhera :-d. Pro neznalé v paruce samozřejmě není Ajka, ale naše druhá princezna Matoušek

den 16. - Co budeme mít zítra k obědu?

Jen takový malý kvíz, copak z toho asi zítra bude? Myslím že to je jednoduchý. Máme to všichni moc rádi :-)))).

A zjistila jsem že jsme asi králíci bo co, protože jsem během jednoho týdne sdělala 3 kg mrkve :-O.

Taky jsme dneska s dětma byli v místní Kulturkneipe na loutkovým divadýlku. Bylo to moc fajn, tak akorát dlouhý a docela vtipný, i když ti naši šmudlové ještě moc nerozumí, tak si to užili.

Předchozí dny jsem nějak nezvládla vytáhnout foťák. Ve čtvrtek pošta a to jsem většinou ráda že jsem ráda, přeci jen najedu přes 400 km, v relativně krátké době a včera, taky nějak nebyl čas. Táta nám na víkend odjížděl do hor s kamarády a já se snažila dohánět resty v účtech. Toho času je nějak málo.

den 13. - Paní Zima maluje

Dneska jsem hlavně chystala balíky  a psala adresy a podací lístky a odpovídala na mailíky zákaznic... Je zajímavý, že nejvíc objednávek je v době, když mám jet na poštu. Takže si to člověk stejně nemůže v klidu dopředu připravit.

Původně jsem myslela, že foťák ani nevytáhnu, že to prostě nebudu stíhat, ale když jsem šla pro pomiláčka na terasu, že ohřeju oběd, tak na poklici, byla tahle nádherná kresba paní Zimy. Diky vážená madam, mám fotku do projektu!!!!

den 12.

Dneska se ani nic vyjímečného nestalo, takové běžné úterý, ráno odvést Ajku do školy na němčinu, Matouška do školky, domů pracovat, pak pro děti a domů na oběd, hned pak na balet. Při čekání na Ajku až jí skončí nákup drobný nákup a pak už domů. Takže normální všední den.

Krmítko je naše, akorát nám tam nějak nelítají ptáčci asi je moc blízko obydlí. Světýlka mají sousedi na terase a takhle krásně to naše krmítko osvětlují.

den 11. - Ladovská zima i v Německu

Tak tuhle písničku jsem si dnes pobrukovala skoro celý den je děsně nakažlivá, hlavně ta pasáž, odházím sníh, namažu záda a ..... už zas padá.... Jojo už to je i tady u západních soudruhů, ale oproti zprávám z domova tu máme lehký poprašek.

Tudy chodíme do školky, taková romantická zkratka.

den 10. - Neděle

Dneska jsme se zase flákali, ráno jsem teda upadla do komatu ani nevím jak a probudila jsem se až v půl desátý, takže rychlá snídaně a pak jsem rychle vařila oběd, plus teda ještě další jídlo na zítra, abych nemusela v týdnu vařit. Řekla bych , že tak do středy vydržíme, jen ještě kdyžtak dovařím polívku.

Po O jsme chtěli jít celá rodinka na brusle, nicméně rodiče míní děti mění. Matouš už zas měl jeden ze svých hysteráčků. Ani vlastně nevím kvůli čemu to vzniklo, ono to je stejně jedno. Takže změna plánu a na brusle odjíždíme jen holky. Super jsme si to užily.

Kluci zůstali doma, chvíli prý sáňkovali a pak se Jirka vrhnul do výroby poličky pro mikrovlnku, aby nestála na lince a já měla víc místa při vaření. Na tu "novou" pracovní plochu se nemůžu vynadívat a mám z ní obrovskou radost. Jak málo stačí k lidskému štěstí :-))). Matoušek už pak zas najel do módu roztomilé dítě a sám od sebe pomáhal. Ani mu člověk nemusel říkat co je potřeba udělat.

den 9 - taková poklidná sobota

Dnes jsem vyrazila konečně na nákup, abychom měli co do úst a neumřeli jsme hlady :-d. No a taky, jelikož jsem měla to štěstí, že jsem byla sama, jsem si koupila i něco hezkého na sebe. Doma jsem byla pochválena, že to je pěkný. Odpolko šly děti s tátou bruslit, zítra půjdeme celá rodinka, snad bude líp než dnes. No a jelikož jsem byla nakupovat sama a nikdo nehlídal co házím do košíku, tak jsme večer měli mooooooc dobrý zákusek.

BTW ananas mi přijde děsně fotogenickej, ale nějak jsem se s jeho nafocením nemohla popasovat. Nakonec vyhrála totálně nenaaranžovaná fotka, tahle kompozice vznikla mimoděk.

den 8. - Práce.....

říká se že práce nemá nožičky tak neuteče a ač nemá nožičky tak mě dohnala. Dneska jsem se převážně věnovala pracovním povinnostem, když nebyly děti a když byly, tak jsem se snažila se jim věnovat. Foťák jsem jaksi zapomněla i vytáhnout :-O

den 7. - Tři králové

ač by se tahle fotka hodila spíš včera, vkládám ji až dnes. Ajka mi skoro každý den ve školce namaluje nějaký obrázek. Většinou to jsou princezny, ne že by nebyly hezky namalované, ale už je to trochu monotematické. Takže tenhle obrázek mi udělal velkou radost, protože byl o něčem jiným. Prý si dnes o třech králech četli ve školce.

den 6. - Na cestě

Dnešek byl hodně uspěchaný uhoněný, ty přejezdy jsou děsně náročný na čas, ne jen ta samotná jízda, ale to vše kolem vše zabalit, narvat do auta, udělat rozhodnutí, co z toho co se do auta už opravdu nemá šanci vejít necháme doma, což následně generuje řev jednoho nebo druhýho, že jsme mu nevzali jeho hračku. Jirka byl taky dost nervozní z cesty, protože cestou do Čech to pekelně klouzalo. Naštěstí cesta tentokrát byla v pohodě, moc pěkně se jelo, malý provoz, žádná námraza. V Mníšku jsme byli za ty 4 hoďky. Hned jsme si zapnuli hvězdičku z Vánočních trhů a hned tu bylo útulněji i přes ty hromady tašek :-)))

den 5. - Už zase balíme

dneska teda fakt nebyl čas na focení, dopolko pošta, pak odjel Jirka s dětma do Chotouně na lyžovačku a já doma začla balit a balit a balit a že toho zas bylo požehnaně. Odpolko přišel soused, abychom se domluvili co a jak s těma našima dodělávkama kolem bytu. Foťák jsem fakt nevytáhla. A zítra zas nach Reich

den 4. - Národní muzeum

Dneska jsme byli ještě s dalšími dětmi v Národním muzeu na Václaváku. Čekala jsem něco víc, ale děti byly spokojený. Jen paní hlídačky byly z tý naší bandy lehce nervní a já už vlastně pak taky. Ale tady to ještě šlo, tohle a ještě jedna dřevěná pseudokostra, byly snad jedinné exponáty, kterých se mohly dětské ručky dotýkat.

den 3. - Neděle

Poslední víkend v ČR a pozítří už zase budeme balit a ve středu pofrčíme zpět do Mníšku. Dopolko jsme zas objeli nějaké ty Bauhausy a Hornbachy a opět zas víme že nic nevíme. Potřebujem něco na podlahu do chodbičky a nějaké další drobnosti na dodělání bytu a zatím nám nic nepadlo do oka.

Po O šla Ajka s Jirkou na brusle, Matoušek prudil, takže jsem s ním zůstala doma a pak jsme ještě stihli velmi příjemnou návštěvu.

A večer jsem konečně domotala druhou 3D hvězdu. Ač je po Vánocích, tak stále motám hvězdičky, zatím jsem vše rozdala a nic nám nezbylo. Návod mám od Jaffi a tímto ji děkuji a chválím jak je nesmírně šikovná, že to podle obrázku tak hezky vymyslela.

den 2. - Lyžovačka v Chotouni

I tuto sezonu jsme začali jezdi do Chotouně u Jílového na lyžování. Ideální kopeček pro děti v ideální vzdálenosti od našeho bydliště. Ajka ta už sva brousí úplně v pohodě, jezdí na vleku sama, z kopce taky, dělá disciplinovaně obloučky, když spadne, tak se i sama zvedne takže už jí nemusíme stát vyloženě za zadkem a je to s  ní velká pohoda.

Matoušek už taky moc nestávkuje, ale zatím to lyžování moc nezvládá. Už několik dní mluvíme o tom, že ho taky dáme do školičky. Dnes v autě nám to odkýval, takže hned jak jsme dorazili, tak jsem se šla zeptat zda nemají volno. A vyšlo nám to úplně super, protože volno měli a ještě navíc měl volno instruktor Honza, který to s dětma nárámně umí. Matoušek samozřejmě ze začátku totálně stávkoval, na vše odpovídal ne a nechtěl se od nás hnout, ale po pár minutách si ho Honza získal a hodina probíhala naprosto v pohodě a Matoušek se dost často i řehtal.

a ještě foto, když jezdil "sám" po lekci.

den 1. - Nový rok

Už dlouho přemýšlím o znovunaskočení do projektu 365 a přelom roku je taková výzva i se to bude dobře počítat. Je více důvodů, poslední dobou to focení hodně flákám, i se mi líbí, to že si občas napíšu to že jsme něco pěkného prožili a že to zůstane někde uchováno. Nicméně už předem mi je jasné, že každý den fotit nezvládnu, nemám ráda, když se z koníčku a zábavy stává povinnost a když se musí něco vyfotit aby nějaká fotka byla. Navíc nejsem žádný spisovatel, takže i to psaní by pro mě byla někdy povinnost.

Doufám, že se mi podaří nevypadnout úplně z tempa a že se mi bude dařit vkládat příspěvky a fotky tak nějak průběžně, když něco hezkého prožijeme, nebo když se mi podaří nějaká pěkná fotka, či něco pěkného vyrobit. No a za rok uvidíme co uvidíme :-d.

Fotka byla vyfocená při procházce Kutnou Horou, kde jsme byli na Silvestra. Přijde mi tak trochu symbolická, možná kousek dopředu vidíme, co nás čeká v nejbližší době, ale co bude za rok, kam nás život zavede, to netušíme.

365 - den ----- Staré střídá nové

Opět chválím projekt, protože si všímám věcí kterých bych si nevšimla a dnes jsem v jedné zahradě ulovila staré jablíčko na stromě a nedaleko něj už raší květy na nová jablíčka.

365 - den ---- Jaro všude kolem nás

Cesta do školky a ze školky už začíná být podstatně veselejší, než před pár týdny. Ač paní Zima stále bojuje, tak už ztrácí dech a sluníčko a příroda pomalu začínají vítězit. Ještě pár týdnů a už bude zcela pryč

365 - den ---- Kaštanová alej

Jednoho den se v naší krásné aleji na některých stromech objevily značky a cedule, že tento strom bude z bezpečnostních důvodů pokácen. Doufala jsem že to neuvidím, až to nastane, že se to stane až budeme na dovolené. Bohužel neměla jsem to štěstí. A viděla jsem to v akci.

Jasně bezpečnost je důležitá, ale to místo ztrácí svoje kouzlo. Naštěstí ještě hodně stromů zbylo, ale kdykoliv zas nějaký úředník může rozhodnout, že jsou nebezpečné. Dokonce i Mates když jsme šli odpolko do školky krabatil bradičku a plačtivě říkal STOMY :-(((((.

365 - den --- MDŽ

8. březen Mezinárodní den žen. Za komunistů velmi zprofanovaný svátek, mamka vždy donesla z práce utěrky, nebo ručník, rozdávalo je ROH a vlastně dostaly i kytku, no a chlapi to pojímali po svém a většinou se sťali na podnikových večírcích. Po revoluci se zrušilo téměř vše co mělo jen nějakou souvislost s komunismem, takže i MDŽ, ale pak zas někdo vymyslel, že to nevymysleli komunisti, ale že to je opravdu MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN a zase se tento den zapsal do kalendáře.

Já tenhle svátek nikdy neměla ráda, hlavně jako dospívající dítko, protože tento den mám i svátek a vždy jsem se cítila taková jakoby zapomenutá :-d, ted už mi to je jedno. No a z krásných kytiček mám vždy radost.

365 - den 183 - Vnoučata

Dneska jsme poprvé viděli našeho synovečka a bratránka Ondráška. Pořídit fotku všech třech vnoučat nebylo zas tak složitý, ale zachytit publikovatelný výraz všech třech už byl nadlidský výkon. A hlavně Ondráškovi se to brzy přestalo líbit.

Děti ovšem byly z miminka nadšený, ale oba svorně prohlásili, že by už dalšího sourozence nechtěli.

365 - den 179 - Lyžařská školička

V neděli jsme Ajce objednali na úterý lekci lyžování. Usoudili jsme že bude lepší, když jí to nebudeme vysvětlovat my. Vyrážela jsem sama s oběma dětma s tím, že teda na svahu uvidím a nějak to holt budu muset zvládnout, protože jsme jeli cca o hodinu dříve než byla domluvená hodina. Zvládla jsem to perfektně, Matoušek to celý prospal v autě, takže než začla hodina, mohla jsem běhat s Ajkou podél vleku a zas dolů. Ajka to zvládla taky perfektně, protože v neděli neuměla zatočit a najednou uměla zatáčet sama od sebe. Pak vyfasovala instruktorku Nikolu a jezdily dolů slalom, Ajka byla vzorná. Na fotce zrovna dělají "indiánskou jízdu" když se nezatáčí tak halekají jako indiáni a v zatáčká pádlují :-))))

365 - den 178 - Lov na vločky

Den byl takový pošmourný, ostatně jak bývá v Praze velmi často. Míváme tu během zimi velmi málo slunečných dnů. Sem tam poletoval sníh, pak i začalo chumelit, ale moc se ten sníh nedržel. Když jsme šli ze školky všimla jsem si že padají opravdu nádherné vločky, tak jsem je začala lovit, ale chtělo by to jiný objektiv, nebo podklad, aby byly líp vykreslený, prostě lov se nezdařil
Ale opět blahořečím projektu, člověk se na svět opravdu dívá jinak, jinýma očima a všímá si věcí kterých by si normálně nevšiml.

365 - den 177 - První lyžování

Konečně máme doma větší přeskáče pro Ajku a tak se chystáme vyzkoušet lyžovačku nedaleko Prahy. Jsme zvědaví, jestli letos konečně už bude lyžovat nějak obstojně. Ještě nám kamarádka Pavla půjčila lyžičky pro Matouška, ale ty jsme brali opravdu jen tak do počtu, kdyby náhodou se na ně chtěl postavit.

Ajka na svahu předváděla své oblíbené tanečky, jako že to klouže a že to neumí a že..... No prostě klasické scénky,což nás nepřekvapilo. Na úterý má domluvený odPorný dozor a výuku, tak snad pedagogické působení jiné osoby na ni zapůsobí víc než působení matky a otce.

Nejvíc nás překvapil Matoušek, nejenže si nechal nasadit lyžáky a lyže, ale dokonce na nich jezdil!!!! Absolutně mu nedělala problém stabilita, dokázal dát ruce na kolena a jet rovně dolů, zvednout se rozpažit zapažit... a já nevím co ještě. Zatáčení samozřejmě ještě nechápe, takže to je docela hoňka to chytat, ale honil se tatínek a já fotila.

365 - den 176 - Karneval

Dneska jsme měli trochu blázinec, Ajka měla náhradní tanečky a pak hned karneval. Naštěstí se to stihlo obojí a Ajka si karnevalové veselí užila dosytosti. Kostým se jí moc líbil a i program s klauny. Jediný kdo si to moc neužil byl Matoušek. Chtěla jsem ho převléci za Bořka stavitele, ale ani kalhoty s laclem ani helmu si nasadit nechtěl. On je trochu zpátečník.

356 - den 176 - Zase šiju

Tak ještě mi zbývá ušít kalhoty ke kostýmu a bude skoro hotovo. Zmákla jsem to během Matouškova spaní, akorát je teda budu muset ještě vyzkoušet, jak budou sedět a ještě našiju korálky a penízky a naše Zubejda bude moci vyrazit na karneval..... Ani se moc nepotvrdil pátek 13. docela jsem nic nepokazila

365 - den 175 - Minisrazík

Měly jsme domluvený minisrazík v jedné čínské restauraci. Dubňáčky jsme nechaly ve školce a srazily jsme se jen s těmi menšími. No a ty menší uchvátila naprosto jedna teta, která si dávala nálepky na čelo a na nos.... No mohli na ni oči nechat.

365 - den 174 - Ruční práce

Pokračuju ve výrobě kostýmu, dneska jsem se vrhla do výroby střihů a šití topíku. Špendlíky jsou pro mě nepostradatelní pomocníci. Když jsem Ajce po příchodu ze školky topík zkoušela, tak tam ještě pár špendlíků zůstalo a Ajka mi říká, zapomněla jsi vyndat ty hřebíky!!!!

365 - den 173 - Pendulčiny noky

Klasická vlastnost dubňáčkovské party všechny, nebo teda téměř všechny musíme vyzkoušet to co chválí některá z nás. Takže po buchtách Pendulčiny babičky, jsme teď všechny vařily Pendulčiny noky a kdo je ještě nevařil určitě je bude vařit co nejdříve. Ajce chutnaly hrozně moc a Matouškovi vlastně pak už taky, k obědu se v tom patlal,ale vyžádali si zbytky k večeři a zbaštili téměř vše.

365 - den 172 - Úřední den

Pondělky a středy jsou úřední dny. Poslední dobou toho využívám poměrně často a vyrážím na různé úřady. Tentokrát jsem opět jela na sociálku, teda vlastně teď už Úřad práce, kvůli německým přídavkům na děti. Zase se soudruhům v SRN něco nepozdávalo v naší žádosti a zas chtěli nějaké vyjádření z našeho kompetentního úřadu. Naštěstí na naší sociálce jsou velmi vstřícní a nějaký ten blábol mi sepsala sama paní vedoucí na počkání.
Protože bylo celý den nádherně a jarně, tak jsem se ještě cestou domů stavili na hřišti. Ale už zapadalo slunko a začínalo být chladno.

365 - den 171 - Háčkování

Čas od času se mi hodí to co jsem se v mládí naučila, přesně dle hesla co se v mládí naučíš ve stáří jako když najdeš. Tentokrát to je háčkování a posléze i šití a dokonce se mi hodí i to co jsem se naučila ve stáří, teprve nedávno a to je korálkování. Ajka bude mít karneval a jelikož je posedlá princeznama, tak chce jít samo za princeznu. Pořád jsem se jí snažila ukecat na něco jiného, už byla zpracovaná na čarodejnici, ale pak mě napadlo že by mohla jít za ZUBEJDU, byla z toho nadšená a já vlastně taky, akorát to pro mě generuje dost práce :-))). Začla jsem tím, že háčkuju čepeček, na kterém budou penízky. Pak teda budu muset ještě spíchnout to ostatní.

365 - den 170 - Dámská jízda

Odpolko jsme si s Ajkou daly dámsmkou jízdu a kluci zase tu pánskou. Málem to nedopadlo. Matouš bez Andrejky nechtěl odjet a vypadalo to na scénu, naštěstí jsme ho ukecali.
My dvě jsme si vyrazily na divadýlko a do cukrárny. Ajka byla děsně nadšená z dámské jizdy.
Fotka byla děsná rychlovka a nedala se přefocovat, po divadýlku děti smí na jeviště a smí si prohlídnout loutky a scénu.

365 - den 169 - Zapomenuté ramínko

Ráno cestou ze školky jsem zvedla hlavu vzhůru a koukám, že na stromě v zahradě visí ramínko asi něčí vtípek, nebo nevím, bylo dost vysoko a daleko za plotem, aby ho tam dal někdo z ulice. Majitelé domu a zahrady vypadají zas moc distingovaně na to aby si ho tam z recese pověsili. Ale já měla jasno o fotce do blogu :-d

365 - den 168 - Potrava pro duši

Museli jsme zase jít vyměnit knížky do knihovny, ten měsíc vždycky tak děsně rychle uteče.

365 - den 167 - Muffins

Dneska už byl klídek, Ajka šla na poslední keramiku, takže jsme měli téměř celý den volný. Odpolko jsme ještě s Matoušem stihli vytvořit muffinky. Hodně ho to bavilo, nandávat těsto do košíčků. Budu muset ale najít nějaký chutnější recept, tyhle byly moc suchý, ale dětem chutnaly.

365 - den 164 - 165

Zas nějak nebyl čas na focení, neděle byla taková více méně proflákaná, dodělávali jsme nábytek, vaření, já dodělávala resty na MMB, až ten den nějak utekl, večer zas balení, v pondělí zase přesun do ČR a vybalování. No a v úterý pokračovalo vybalování, balení balíčků, pošta. No prostě když se přesouváme tak je to vždy děsně hektický.