365 - den 163 - Výlet na Nymphenburg

Je sobota a děti jsou jakš takš fit a předpověd počasí též tak nějak ucházející, takže jsme se rozhodli pro celodenní výlet. Původně jsme mysleli na technické muzeum, ale nakonec zvítězilo bruslení a abychom poznali zas něco nového, tak jsme tentokrát jeli brusli na zámek Nymphenburg přímo v Mnichově. Auto jsme nechali u jiného zámečku Blutenburg a dali jsme si procházku obrovským parkem až k Nymphenburgu. Mnichov je opravdu krásný město plný zeleně a parků. Všude běhají lidi, nebo jezdí na kole, tak nějak na člověka dýchá klid a pohoda. Což v Praze teda dýchá jen stres a naštvání.
Bruslení se nám vydařilo, Ajka bruslí už jak profík s tátou včera natrénovali krasobruslařské figury, tak nám je dnes museli předvést. Den se nám opravdu vydařil.
Jinak fotka mě stála docela dost úsilí. Tekoucí vodu jsem si chtěla vyfotit už několikrát, nikdy jsem sebou neměla stativ. Ani tentokrát ne, ale bylo tam příhodné zábradlí. Když jsme šli okolo poprvé, tak bylo moc světla a foťák to prostě nezvládl, teda spíš objektiv. Nicméně jsem měla štěstí, že jsem se vracela pro auto a už nebylo tolik slunka a vracela jsem se stejným místem. Ale příště by to chtělo mít ten stativ a najít si lepší místo na focení.

365 - den 162. - Námraza

Už jsme konečně zas začli chodit ven. Nejdřív jsme se jeli vyvenčit na nákupy a dneska dorazil táta dřív z práce a jel vyvenčit Ajku na bruslení. Matoušek spinkal, tak jsem zůstala doma a jen jsem vyběhla na zahrádku vyfotit námrazu. Ta zahrádka má svou výhodu v těchto dnech, kdy jsme skoro pořád zavření doma a nápady na focení docházejí.

365 - den 161. - "Backpack"

Blog doplňuju zpětně po víc jak týdnu. Nějak jsem nestíhala, nejdříve vkládat fotky a pak už pomalu ani fotit. Tohle jsem fotila Matouškův "Backpack - baťůžek", který vyfasoval v nemocnici. Vůbec mu nepřekáží, docela s ním v pohodě vegetuje, ani ho to nikde nedře. Celkově je zas jak utrženej ze řetězu a už zase skáče přes kaluže.

365 - den 160. - Ondrášek

Opět nevkládám svoji fotku, ale tohle je prostě zpráva dnešního dne. Naše rodina se rozrostla a jsem poprvé tetka a děti mají maličkého bratránka Ondráška. Už před svým narozením rodičům ukázal kde je jejich místo a že odteďka bude vše v jeho režii :-)))).

Ondrášku vítáme tě mezi námi, jsi pěknej chlapák a ať jsi i zdravej a rodičům děláš jen a jen radost a už se těšíme až se na tebe přijedeme podívat.

365 - den 159 - Zlomená klíční kost

Původně jsem dneska chtěla vkládat úplně jinou fotku....Člověk míní osud mění. Večer jsme měli opět výjezd na naši "oblíbenou" Kinderklinik do Schwabingu. Tentokrát na dětskou chirurgii. Večer při koupání jsem si všimla že něco není v pořádku a bohužel náš odhad byl správný. Matoušek má zlomenou pravou klíční kost. Na zádíčka vyfasoval "baťůžek" co dává ramínka od sebe aby se ty kostičky o sebe netřely.

Hm je to fakt kluk, pořád někde leze, něco vymýšlí, takže to už tu máme za ten půl rok druhý úraz, nejdřív vyražený zub, teď zas tohle. No tak snad to budou jen takovéhle prkotiny.

365 - den 158 - Montér

V Matouškovi se kluk taky nezapře. Přesně jak psala Jitka, dost často mě udivuje to jak je fakt obrovský rozdíl mezi klukem a holkou. Vždycky jsem říkala, že Ajka je jak deset kluků, ale nedá se to srovnat. Ty rozdíly mezi holčičkami a chlapečky jsou tak veliký. Ajka taky jako malá musela u všeho asistovat, se vším pomáhat. Ale Matouš to dělá s jistou precizností a zručností. Snad to jsou geny.

Dneska jsme byli zavření doma i když bylo krásně. Matoušek měl včera večer horečky, a dnes taky teplotkuje. Ještě že tu táta nechal rozestavěný ty skříně a šroubováky aspoň na chvíli bylo o zábavu postaráno aspoň na chvíli

365 - den 157 - Poslední snímek

Dopoledne Jirka montoval nově dovežený nábytek. Včera mu ty dvě hodiny jaksi nestačily. Tvrdil dejte mi dvě hodiny bude to pokupě :-)))). Když se Mates po obědě vyspal, tak jsme jeli zas na zámek obhlídnout co je tam nového a Jirka tam vlastně ještě nebyl. Konečně se nám podařilo projít až k malému zámečku. A tam mi došla baterka. No neva nosím přece náhradní. HAHA taky nenabitá, ale určitě jeden snímek ještě zvládne. Moc se mi líbilo jak byl nasvětlený zámečeka kaluže na cestě a vůbec, chtěla jsem si to vyfotit. Akorát jsem musela vyhnat děti ze záběru, počkat až nikdo nepůjde...protože jsem věděla že druhou šanci dneska už nedostanu.

365 - den 156 - Výlet do Mnichova

Ráno se Ajka probudila s totálně zalepenejma očičkama, naštěstí sebou vozím docela dobře vybavenou lékárničku, takže máme čím kapat. Bylo nádherně tak nám bylo líto zůstávat zavření doma. Takže jsme vyrazili s tátou do Mnichova. On tam jel pro starý-nový nábytek, který jsme zakoupili od jeho kolegy. A protože kolega bydlí hned u Olympiaparku, tak jsme měli cíl výletu jasný. Úplnou náhodou jsme natrefili na bleší trh a z toho byly děti u vytržení. Nechápu, byla to vesměs samá veteš, ale dětem se to moooooc líbilo. Pak jsme ještě popošli k olympijskému stadionu, ten se zase hodně líbí mně. Tuhle stavbu obdivuju pokaždý. Vždy když jsme jeli přes Mnichov tak mě fascinoval a teď se na něj můžu chodit dívat podstatně častěji. Z mého pohledu to je neskutečně úžasná stavba, hlavně z hlediska statiky. Ten kdo tohle navrhnul musel být PAN ARCHITEKT. A musím vložit ještě jednu fotečku. Zde jsem využila trochu fyziky abych do objektivu dostala celý stadion a toho že má Ajka zánět očiček.

365 - den 155 - Sněhová kalamita

Opět se s dětma přesouvám za hranice všedních dní. Celé dopoledne jsem balila, ládovala do auta, pak rychle vyzvednout Ajku ze školky,na poštu a tradáááá směr Plzeň - Rozvadov - Regensburg - Mnichov. Kousek před Plzní začaly na dálnici najíždět sypače, tak jsem se divila co jako pohledávají na suché dálnici. Pak jsem si řekla no to oni asi preventivně budou solit, kdyby náhodou začalo něco padat aby ta dálnice nenamrzala.

Protože na mě blikalo hladové oko, sjela jsem k benzínce a pak jsem pokračovala dál. U Plzně už začínalo něco bílého poletovat vzduchem a za Plzní to začalo, padalo a padalo a padalo, sypače asi pro jistotu z dálnice sjely, aby náhodou nepřišly k úhoně.Další jsem potkala až na Rozvadově. Dálnice neprotažená, do levýho pruhu se vůbec nedalo vjet, jedinej kdo tam vjel byli čeští autobusáci, ti to mastili jakoby se nechumelilo.....

Celou dobu jsem si říkal, že určitě soudruzi v NSR k tomu budou přistupovat líp než soudruzi v ČR a tam že ta dálnice už určitě bude sjízdná. No taky že jo. Takže zbytek cesty byl v poho. Připravený foťák jsem teda ani nevytáhla, neb jsem se držela volantu jako klíště a byla jsem ráda, že jsem ráda a ani jsem nikam nezajížděla si tu čínu vyfotit.

365 - den 154- Hlídací

Dneska jsem měla zase na hlídání sousedovic Věrušku, včera byl na hlídání Matoušek. Bylo krásný dopoledne, tak jsem rychle spáchala oběd, nabalila obě děti a šupajdili jsme ven. Vyzbrojila jsem se i foťákem, že určitě v tom krásném počasí něco ulovím. Také jsme vzali do papíru krabice, které náš tatínek sliboval vyhodit hned po Vánocích, asi myslel po těch v roce 2009.
No a ze stěhování krabic, byly jediné fotky co jsem ulovila,neb na našeho Matese u konetejneru s papírem fouknul větřík a on prohlásil domů a nabral mety směr náš vchod a tím naše vycházka skončila. Protože je trochu nastydlý,tak jsem mu to i tolerovala.

365 - den 152 a 153.

Měla jsem nějaké pobíhací dny a ani jsem fotit zase nestíhala a taky bylo ošklivě nevlídno. To většinou nemám náladu na focení. Ve středu jsem si aspoň zvedla náladu a nachystala se na jaro. Cestou jsem v centru potkala krásný krámek plný semínek a sazeniček. Tak jsem tam hnedle nechala dvě stovky. A to mě fakt mrzelo že sebou nemám foťák, tam bych fotila hnedle.

365 - den 151 - Autorka

Dneska jsem dala foťák do ruky Andrejce a ona fotila jak skládám krabice na hračky. Zrcadlovka je na ni ještě moc velká a těžká a zoom ovládat vůbec nemůže zvládnout, ale spoušť a "zaměřování" pochopila hnedle. Fotku jsem naschvál neořezávala. A tímto plním i jednu z "povinností", že autor by se měl čas od času na blogu objevit. Rozhodně to nebude pravidelně jednou měsíčně

365 - den 150 - Barevná Ikea

Cestou zpět do Prahy, jsme se stavili na oběd v Ikee, pro děti ideální místo, samoobslužné pulty,takže oběd je na stole hneda dětský koutek, kde si můžou pohrát.

365 - den 149 - Zima

Konečně jsme vyrazili správným směrem za Paní Zimou. Když začala vládnou v Praze přesunuli jsme se k Mnichovu a tam nebyl skoro žádný sníh. Než jsme se vrátili do Prahy, tak už to tady bylo vše takový ušmudlaný, rozhodně ne takový ten jiskřivý snížek, čerstvě napadený. Směrem na východ od Prahy ovšem paní Zima stále vládne a už mám taky zachumlanou fotečku.
Akorát teda koukám, že budu muset vyčistit objektiv :-O

365 - den 148. - Dort pro babičku

Zítra máme jet přát babičce chrudimský a švagrušce k narozeninám. Tak jsme s dětma pekly banánový dortík. Já ho ještě dodělávala skoro do půl dvanáctý v noci.

A poposkočíme v ději na sobotu. A ten dortík nakonec zůstal doma na balkóně a babička nedostala nic. Takže babi, dort byl plněný banány v karamelu a vypadal takhle. Ale dětem nakonec nechutnal. Nám teda jo!!!! Akorát ty banány na tom vzduchu trochu víc ztmavly.

Pro zájemce kdo by chtěl vyzkoušet netradiční recept, tak je z Apetitu 9/2007. Banánový dort

a jedno slíbené foto pro babičku

365 - den 147 - Dozvuky Vánoc

Jak mám ráda, zdobení bytu na Vánoce, tak nesnáším likvidaci výzdoby. Ale někdo to udělat musí. Teď už je zase pěkně v krabicích připavená na příští rok. Ale letošek je trochu jiný. Díky kamarádce Hance se budu na příští Vánoce připravovat mnohem dříve, vlastně už teď. Budu korálkovat vánoční ozdobičky.

365 - den 146 - Zima z tepla domova

Přemýšlela jsem u kuchyňské linky co tak nejlepšího dnes vyfotit a najednou koukám, že na protějším domě jsou v okapu rampouchy. Takže jsem se jala hledat teleobjektiv, abych si je mohla vyfotit. Tím jak jsme několikrát komplet přestěhovávali byt, naposled byly velký škatulata letos v květnu, tak věci které leta měly své místo, to místo změnily a teď nemůžu často spoustu věcí najít. Tak se stalo i s teleobjektivem. Šla jsem najisto do skříně v ložnici a tam nic. Tak už méně jistá jsem šla do jiné skříňky v ložnici a tam taky nic. No naštěstí manžel na mailu, dal další dvě možnosti kde může objektiv být a opravdu v jedné té skrýši byl!!!!! Sláva, takže můžu fotit. A dneska hezky pěkně v teplíčku, bez omrzlých prstů, jen jsem si pootevřela okno.

Fotka teda nic moc, ale nemusela jsem ven!!!!!

365 - den 145 - Na letních gumách

aneb mámina posilovna. Jezdit s kočárkem, notabene s golfáčema, kterej má malý kolečka a navíc úplně hladký kolečka (nějak jsme nenasadili zimáky) po neuklizených zasněžených ulicích je opravdu dost náročný. Kdyby to aspoň mělo nějaký efekt na mou váhu :-).

Je zajímavý, že chodníky, které přináležejí k domům jsou povětšinou perfektně uklizené. Ač patří městu, tak majitelé nemovitostí mají povinnost tyto chodníky uklízet. Ale chodníky o které se má starat město, protože k žádné nemovitosti nepřiléhají, jsou těžce zanedbané.

A ještě mám jeden poznatek z focení ne jen z dnešního. V zimě se fotí hodně blbě, neumím fotit v rukavicích a než něco vyfotím,tak mám ruce zmrzlé na kost. Obdivuju Jirku, že byl schopnej na jeho polárních výpravách vůbec fotit a to ještě neměl tak jednoduchý že by vyndal jen foťák, měl baterku umístěnou v kapse blízko těla, aby nevychladla a rychle se nevybíjela, od ní vedly drátky rukávem a ty drátky před každým focením musel připojit do foťáku, přes redukci na AAA baterie. Takže nemůže být řeč o tom že by pracoval v polárních rukavicích. Brrrrr.

365 - den 144 - Už zase ve starých kolejích

Skoro po měsíci už zase najíždíme na normální režim. Denně nabalit ráno obě děti a dojít s Ajkou do školky. Jeden z okamžiků, kdy nesnáším zimu. To oblíkání je děsný, zvlášť nespolupracujícího vztekajícího se Matese. A většinou když nestávkuje jedno dítko, stávkuje druhý dítko. Sousedi už z nás mají srandu, protože téměř každé ráno odcházíme se řevem. Mně to teda vtipný nepřijde :-).

Odpolko jsem ještě měla nějaké vyšetření, takže jsem musela Matouše budit, abychom stihli vyzvednout Ajku ze školky a dojít na polikliniku. Děti byli v ordinaci neskutečně hodný, to fakt neznám. Seděly na lavici, sledovaly co pan doktor dělá a ani nedutaly. Opravdu úžasný. Pan doktor je děsně chválil jak mám hodný děti, tak jsem ho ubezpečila, že to ony jen klamou tělem.

Vyfotila jsem si aspoň břečťan. Chodím kolem něj několikrát denně, je na takovém sloupku. Už jsem ho jednou do projektu fotila, ale nakonec jsem vkládala jinou fotku. Od té doby jsem kolem něj zase chodila. Dneska jsem si ho teda vyfotila znova

365 - den 143 - Neděle

Počasí typicky pražský, inverze a nevlídno, vlezlo. Tohel počasí tak nesnáším. Doplko jsme byli bruslit aby Ajka ukázala tátovi co se naučila. Dokonce si nechal obout brusličky i Matoušek, ale to bylo opravdu jen vožení tátou, má ty nožičky ještě hodně volšový. To třeba až za rok. Ajka zas udělala neskutečný pokrok, krásně se už odráží a má slíbeno, že když se naučí bruslit, tak dostane nové brusle k narozeninám - kolečkový. Je to pro ni ohromná motivace.

365 - den 142 - Úplněk

Tady měla být fotka úplňku a není, protože jsem pořád hledala nějakou zajímavou kompozici až jsme dojeli do Prahy a kompozice byla úplně fuč, protože inverze neukázala ani kousek měsíce.

Zase jsme se přesouvali z Německa do Čech, ještě jsme se stavili v Regensburgu na nákupy, ale nějak nebyla fotící nálada. Děti nás zaměstnávají úplně. V jednu chvíli se mi Mates dokonce ztratil na pěší zóně, což teda byla dooooooost krušná minuta. Jirkovi se chtělo na záchod, tak jsme zamířili k jednomu obchoďáku, Ajka ve výloze obdivovala princeznovské kostýmy a Jirka k nám postavil Matese a šel dovnitř, než jsem se stihla otočit a sledovat co dělá, tak byl fuč. Vyběhla jsem hned na pěší zónu a on nikde, ani vlevo ani vpravo ho nebylo vidět. Naštěstí nezdrhnul daleko, byl jen o kousek dál u výlohy z nádobím (z hrncema a hlavně s pokličkama a pánvičkama), ale jak je mrňavej, tak byl zakrytej velkým květináčem a vůbec nebyl vidět.

Odpolko jsme se vydali dál směrem k ČR a na cestu nám nádherně svítil měsíc,naprosto úžasně, ale ty záběry mi přišly takový fádní a nezajímavé a jak už jsem psala čekala jsem čekala až jsem se dočkala tý inverze :-d

365 - den 141 - Bruslení

Už včera jsem si naplánovala, že dnes děti vysmradím. Včera byl tak nádherný den a my byli doma. Naplánovala jsem si s nimi bruslení v zámecké zahradě. Ajka jásala, protože to bylo dostatečně zajímavé. Bruslení ani náhodou, ale Bruslení na zámku, no paráda. Mates je v tomhle ještě docela dobrý, když jásá ségra, tak jásá taky. Chtěla jsme jet už dopoledne, ale přišla mlha že by se dala kráje a ani rybníček Brčálník nebyl vidět, takže jsem to odložila na odpoledne. Kolem poledne se to vybralo. Takže jsem rychle dala spát Matese s tím že bude mít budíček nejpozději ve dvě hodiny, abychom to stihli.
Ve tři jsme byli na zámku a bruslení mohlo začít. Ajka byla nadšená celou dobu a co mě nejvíce udivilo, že stoupla na brusle a jela o-). Nechápu. Před týdnem dělala scény, že na tom neumí, že padá, klátila se zepředu dozadu, zleva doprava, pořád visela na Jirkovi a nebyla schopná držet jakkoliv stabilitu. Teď jsem sebou měla úplně jiné dítě a ještě ke všemu nadšené a to nadšení mu vydrželo celou hodinu a půl a ani při jednom pádu neřvalo a ještě se tomu smálo. Když spadla naposledy,tak se fakt hodně bouchla a opět mi spadla čelist, protože mi s úsměvem řekla "Ale tohle fakt bolí" a žádnej řev. Prostě dnešní bruslení jsme si užili se vším všudy, škoda že s náma nebyl táta.
Jinak bruslení v zámecké zahradě je super záležitost, na obrovském kanálu bylo místa pro všechny zájmové skupiny, bruslaře, hokejisty i sportovce, kteří házely ty kulaté nesmysly, které nevím jak se jmenují :-d

365 - den 140 - Proflákaný den

Dneska jsem zas ani foťák nevytáhla, teda až večer, když jsem fotila věcičky na MMB. To mám fotek hafo:-))).Děti dopolko zas nechtěly ven, a po obědě Mates spal až do čtvrt na pět, takže venčení bylo opravdu už za tmy a pak jsme jeli rovnou na nákup.
Nicméně fotka do projektu určitě přibude, protože jsem z korálků začla zkoušet i 3D zvířátka, zatímco Mates spal, tak jsem umotala pavoučka a část pavučinky, s tou mi pomáhala Ajak a až to bude komplet tak se určitě pochlubím

365 - den 139 - Vínéééééčko rudé

Den jsme tak nějak proflákali. Děti tu ještě dostali dáreček od Ježíška, aby věděli že i v Německu chodí Ježíšek, akorát jsme tu neměli stromek. No a Ježíšek se nemohl dostat do bytu, protože byly zavřený okna tak ten dárek nechal na terase za oknem O-).
Ven jít samozřejmě nechtěli ani dojít koupit bonbónky. Takže den proflákaný. Ale je fakt, že počasí bylo nic moc, venku není sníh a přes den něco poletovalo, ale spíš jen takový krupky.
S taťkou jsme si večer otevřeli vínečko.

365 - den 138 - Zase přesun

Dny kdy se přesouváme od někud někam většinou nefotím. Nějak nevím co fotit, den je hektický, zabalit, naložit, jet, vyložit, vybalit. Do toho většinou ještě musíme stíhat několik dalších úkonů, které se většinou vyvrbí. Ani dnes to nebylo jiné, balit se mi nechtělo, chodila jsem od ničeho k ničemu. Když dorazil Jirka, tak jsme dali rychlý oběd, dobalili jsme on nanosil věci do auta, já ještě klusala s balíčky na poštu, pak vyzvednout Ajku ve školce a tradáááá směr Mnichov. Na cestě jsme byly skoro 5 hodin, hned za Prahou musela Ajka nutně čůrat u Nýřan zase musela kakat, tam se probudil Mates. Za hranicema se servali o panenku. Doma jsme byli po osmý hodině, takže jsme je nechali chvíli čumákovat a před desátou šupajdili spát. To už jsme byli grogy i my a šli jsme spát taky. Možná až zas budou delší dny bude se dát fotit i cestou.

365 - den 137 - Sněží

Dle zpravodajství přišla na celou Evropu sněhová kalamita. V Praze je tolik sněhu téměř nevídaný jev. Většinou hnedle roztaje. Letos to vypadá, že se udrží déle.
Celý den dneska chumelilo, myslela jsem si jakou z toho nebudou mít děti radost. Ajka byla nadšená, ve školce byli lopatovat, jak mi říkala. Ovšem naše cimprlína Matouš vyjadřuje svůj světonázor na současné meteoroligické podmínky, jedním hysterákem za druhým. Jakmile ho začnu oblíkat do kombinézy, chytne ho amok a řve ještě tak dobrou půl hodinu po tom co vyjdeme z baráku. Dneska jsem vzala místo kočáru boby. Do výtahu jsem ho musela řvoucího donýst, z výtahu vynýst, pak ležel v chodbě ve vchodě, nejdřív na zádech a kopal nohama, pak na břiše a kopal nohama, pak se rozhodl, že teda popojdem a další amok ho chytnul uprostřed silnice, kde sebou naschvál praštil. Dobrou půlku cesty řval, že OUKÁ )(fouká), IMA (zima), BOBOVAT NEEEEE. Pak mu došlo, že přeci můžem jet autem a řval AUTOOOOO a táhnul mě zpět k baráku. Kolemjdoucí ho litovali a že má chudák traumata z tý zimy. Že by někdo politoval mě a že mám traumata z mých dětí, to teda ani náhodou :-)))).
Nakonec jsme teda do školky došli a když viděl jak se Ajka vozí v bobech, tak se zase začal vztekat, že on chce taky. No není to naše zlatíčko?
A fotka? Tu jsem si ráno udělala na parkovišti, tohle se totiž v Praze zas tak často nevidí.

365 - den 136 - Malý táta

Matoušek byl vždyck hrozně něžňoučký k miminkům a vždy mě to překvapovalo a překvapuje do dnes. Ač je to kluk jak se patří, tak u miminek je neskutečně něžný. Andrejka dostala k od Ježíška svoje miminko a Matoušek musí mít taky jedno. Naštěstí mu stačí ještě to po mně, kterého si Ajka moc nevšímala. Večer před spaním si vyžádal "MIMINO" do postýlky a pusinkoval ho a mazlil se s ním.
Snad z něj jednou vyroste velký skvělý táta a ta něžnost a pozornost mu zůstane.

365 - den 135 - Mrazivý den

Dnešek byl opravdu hodně mrazivý, ale krásný. V Praze téměř nevídané meteoroligické podmínky. Chtěla jsem vyrazit ven už dopoledne, ale děti tvrdošíjně odmítaly, takže jsme šli až navečer, což teda taky nebylo moc vítáno a téměř nikam jsme nedošli, protože Mates vyjadřoval svůj světonázor na venčení, jedním hysterákem za druhým a pořád se válel po zemi a řval.
Ale aspoň nějaké západy slunce se mi podařilo vyfotit.

365 - den 134 - Orchideje

Už delší dobu si chci nějak vyfotit orchideje co mi momentálně kvetou v koupelně. Je to moje nejoblíbenější kytka na pěstování. Není vůbec náročná a poté co jsem orcidee mohla přestěhovat do nové koupelny, která má okno, tak se jim daří ještě 100x líp. Mají tam naprosto ideální podmínky, hodně světla,ale ne přímé slunce a dostatek vlhkosti. A za toto stěhování se mi odměňují krásnými květy. Květenství jim vydrží vždy několik měsíců. Rozkvétají postupně, takže z jejich květů mívám radost dobrého půl roku.

A ještě jedna fotečka trochu komplexnější.

365 - den 133 - Nový rok

Na Nový rok se tradičně hraje se sousedy fotbálek Ny Mydlinkách, letos to dostálo svému názvu, protože na hřišti byly zmrzlé kaluže a klouzalo to jako na mydlinkách a pak se pokračuje v oslavách. Navečer jsme jeli koukat na pražský ohňostroj, vyzbrojila jsem se stativem a najivně jsem doufala že si ulovím nějaké ohňostrojové fotky. Po půlnoci jsem něco zkoušela bez stativu, protože jsem ho neměla připravený, ale to se fakt nedá udržet ani opřený. No teď jsem taky nic neulovila, protože všude bylo děsně moc lidí a místo focení jsem měla na ramenou Matese a Jirka Ajku, aby aspoň děti něco viděly.
Po ohňostroji jsme se ještě šli projít po Vyšehradě, tak jsem aspoň trochu zkoušela fotit noční snímky. Nicméně nebyl čas na hraní si s časy, protože byla kosa jak v ruským filmu a Ajka již zase byla protivná.....

365 - den 132 - Silvestr

Za těch 16. let co jsem v Praze, část teda na studijích a 8 let jsem už její řádný obyvatel, trávíme v matičce první Silvestrovskou noc. Vždy to pro mě bylo něco nemyslitelného, zůstávat zde. Letos nebyla nálada ani síla na to se někam přesouvat.
Ale počasí nám přálo, mrzne až praští a zamrzly tůňky na Vltavě a my mohli dostát Silvestrovské tradici a jít si zasportovat. Vytáhli jsme brusle a Ajka si poprvé v životě mohla vyzkoušet bruslení. Docela jí to šlo, ale bylo to opět zakončeno řevem, že jí to nejde a že to nechce dělat :-(. Máme brusličky i na Matouška, která nám věnovala kamarádka, ale ten je nechtěl dát na nožičky, takže u něj se první bruslení nekonalo. Já si teda místo bruslení radši fotila.
Večer jsme trávili částečně u telky, než usnuly děti a pak jsme šli slavit Silvestra se sousedy. Takže Silvestr v Praze je taky príma.

365 - den 128. - 131. - Není nálada

Pořád mi bylo hrozně špatně od žaludku, neděli jsem víceméně celou prospala, v pondělí jsme měli hodně smutný den, měli jsme rozloučení s dědou. A tak nějak celkově vůbec nebyla nálada na focení. Foťák jsem ani nevytáhla, spíš jsem ty dny jen tak přežívala. Je mi hodně smutno a asi nejvíc z toho, že děti už nemají ani jednoho dědečka ani pradědečka. Tenhle rok byl hodně náročný a vzal si toho sebou hodně. Snad aspoň Andrejka si dědečka a pradědečka bude trochu pamatovat. Dost si o dědečkách povídáme.

365 - den 127 - Vítězství nad hmotou

V noci mi bylo pěkně blbě, zase jsem objímala mísu a celý den žaludek jako na vodě. Kachnu co jsem pekla jsem ani neochutnala a oběd musela dodělat, teda hlavně dochutit mamka. Na oběd měla dorazit i druhá babička se švagruší, ale těm taky nebylo nejlépe, takže nedorazily. Den jsme tak nějak proflákali u televize. Večer jsem se snažila zaměstnat mozek korálkováním, aby nepřemýšlel nad tím, že je tělu blbě. No povedlo se to výborně, ten stromeček jsem fakt nemohla umotat a párala jsem sna 4x. Takže mozek byl zaměstnán na dobré dvě hodiny a mně bylo skvěle :-d. Druhý stromeček jsem měla hotový asi za 20 minut, no když je člověk blbej a návod si upravuje dle svého,tak se nesmí pak divit.

365 - den 126. - První svátek vánoční

Dneska jsme pokračovali ve Vánočních oslavách. Vařila jsem svíčkovou, teda spíš pomalila v pomalém hrnci a na oběd dorazil brácha se švagruškou a s mamkou. Nadělili jsme si další dárečky a nejvíc dárečků samozřejmě dosataly děti. Což teda brácha těžce nesl, protože nejvíc dárečků z jejich rodinky dostal Ondrášek a to je ještě v bříšku. Ale vzhledem k tomu, že už brzo vykoukne, tak je to potřeba :-). Děti si nakonec vůbec nehrály s hračkami co jim naježil Ježíšek, ale vytáhly si deštníky a hrály si na to že jedou někam lodí. Sice moc nechápu spojitost deštníků a lodi, ale já jsem dospělák a chápat to nemusím.

365 - den 125 - Štědrý večer

I když smutný, tak i krásný, děti svou nezničitelnou energií dokáží dát sílu i ostatním. Jsou to naše sluníčka. I když jsme málem místo večeře frčeli na popáleniny,neb náš kuchař se začal sápat po čerstvě slitém rozpáleném oleji a málem si ho zvrhnul na obličej. Ufff bylo to fakt o fous, je šílený jak jsou ti pidižvíci rychlí.
Ještě před večeří si děti nachystaly betlémek do svého pokojíčku a já tam šla otevřít okno, aby se tam mohl zastavit Ježíšek. (No a nechala jsem jim tam dopis od Ježíška) Po večeři šly zkontrolovat jestli se zastavil a našly dopis. Nastalo malé dohadování s Matesem, který prostě zbožňuje tatindu a dopis mi nenechal přečíst a Ajka zas začla ječet že ho chce přečíst :-))) a tatinda si zrovna nutně musel odskočit na "záchod". Ale dopis byl přečten, tatinda zvládl přijít ze záchodu včas a už jsme vyhlíželi toho Ježíška, který dětem v dopise napsal, že mají pozorně poslouchat jestli neuslyší zvoneček.
Děti rozdaly dárečky, opět se nám osvědčily místo jmenovek fotečky, protože děti samy rozdávaly dárky bez naší asistence a dokonce dárečky pro druhou babičku a strejdu s tetou nechaly vzorně zabalený pod stromečkem na druhý den.
A postupně jsme ještě nacházeli dárečky různě po bytě, teda hlavně na balkoně, protože ten popleta Ježíšek ty kola pod stromeček zapomněl dát a nechal je na balkoně :-)))).
Fotka je až ze samého konce večera, těsně před tím než jsem sfoukla svíčky na Štědrovečerním stole. Už bylo dopito a dojezeno, dárky rozbaleny a ač nám bylo smutno, tak díky dětem ten Štědrý večer byl krásný.

365 - den 124 - Strojení stromečku

Vyjímečně jsme začali strojit stromeček už o den dřív, většinou ho strojíme až na Štědrý den. Ale zítra bude docela fofr, tak abychom to stíhali a hlavně jsme 23. vždy slavili Vánoce v Dejvicích, letos to bohužel bude jinak.
Než se stromeček začne zdobit,tak se musí vyzkoušet světýlka jestli fungují tak jak mají a když fungují, tak se může začít zdobit.

365 - den 123 - Adventní věnec

Včera jsme si ani nestihli zapálit poslední svíčku na adventním věnci, tak jsem to napravila dnes, když jsme se vrátili z Chrůdi. Sice to byl dneska taky šrumec, ještě jsem běžela k Dr. dětský s Ajkou, protože v noci a cestou z Chrůdi blindila a pak na KO na ORL s ouškem. Blindění snad bylo od ATB, mohli jsme je už vysadit, protože ouška jsou dobrá. A odpolko jsme ještě šli přát sousedovic Věrušce k narozeninám. Ale tím že je táta doma, tak je to vše takový jednodušší.
Letos jsem si adventní věnec upekla z kynutého těsta, je trochu jiné než na vánočku, ale i tak bylo chuťově docela dobré. Měla jsem co dělat, aby mi Mates věnec nesež.. pardón nesněd. Teď už je teda tvrdý, tak ho neláká. A samozřejmě musím opět pochválit Ajku, jak mi s věncem pomáhala, dávala semínka na některé ozdobičky a opět jí to hodně bavilo. No pak se i patřičně vytahovala :-)). Pekly jsme rovnou dva ještě jeden pro babičku dejvickou k svátku.

365 - den 122. - Ledni show

Po obědě jsme s Andrejkou vyrazily na dlouho očekávanou lední show Disney princezny na ledě. Lístky jsme měly koupené už hoooodně dlouho dopředu a já se těšila jako malá holka, vždycky jsem na něco podobného jako dítě chtěla jít, ale v našem bydlišti se nic podobného nepořádalo. Bylo to nádherný, krásný efekty, krásný masky a i foťák se docela pochlapil i v tak špatných světelných podmínkách. Sice na tuhle fotku jsem musela použít ještě program abych ji ořízla a získala snímek takový jaký jsem chtěla, neb jsem si já truPka zapomněla vzít teleobjektiv. Nadávala jsem si docela dlouho :-d.
Po představení jsme jeli do Hradce odvézt auto do opravny a pak k mamce, kde jsme vyzvedli Rikáče druhý den ráno zas tradá směr Praha. Jakmile nepropálíme notnou dávku nafty nebo benzínu za měsíc, tak jsme prostě celý nesvý :-)

365 - den 121 - Pečeme poslední kousky cukroví

Ještě dopíkáme poslední druh cukroví, poslední dny byly takový zmatený hektický a uspěchaný a v lednici se mi ještě válí nějaká těsta, perníčky letos už asi nedodělám, polovina jich je upečná v krabici, ale zdobit to už nestihnu, druhá půlka těsta poputuje do mrazáku. Ale ořechvoý kolečka jsem dodělat chtěla. Ajka je už velká pomocnice, ovšem musí se jí chtít. Tentokrát se jí chtělo a všechyn kolečka vykrájela sama. Já jsem jí jen vyválela těsto, teda spíš jen dovyválela, aby bylo všude stejně silné a pak jsem jen kolečka dorovnala na plechu. Matouš samozřejmě musel pomáhat taky, ale ten chtěl vykrajovat všechno možný, kolečka byly nudný.

365 - den 120 - Korálkování

Andrejku hodně baví korálkování, teda do dneška se hlavně v korálkách přehrabovala. Ale dnes i chtěla navlíkat, tak si vzla zbytek drátku a začala, jen jsem jí vždy provlíkla drátek korálkem tak aby vznikl lísteček. Z kytičky má obrovskou radost.
No a nedopustím si se pochlubit i svými hvězdičkami. Je to pro mě relax a na tomhle koníčku se mi líbí, že se u toho nenadělá nepořádek, že nejsou třeba složité přípravy a chystání a pak zas úklid. Tohle je ideální koníček pro uhoněnou mámu, která nic nestíhá :-d

365 - den 119 - Opět boj s úředním šimlem

Dneska byl hodně divný den. Z nemocnice v posledních dnech docházely samé špatné zprávy, navíc musle Jirka v Německu zase řešit daňovou třídu, protože mu nezaslali taxkartu. Jedna paní úřednice na úřadě myslela a myslela takříkajíc blbě, takže jsme zas narychlo dávali dokupy nějaký žádosti. No fakt na paličku.
A večer bohužel přišla zpráva nejsmutnější. Děda už tu s námi není.

365 - den 118 - Co z něj asi vyroste

Dneska jsme byli s Ajkou na KO na ORL a ouško se nehojí, tak vyfásla antibiotika. Dny jsou šíleně hektický, nic nestíhám. Z dopolední návštěvy u Dr. jsme se vrátili až ve dvě hodiny. Ještě jsme skákli na poštu s balíčkama a do lékárny, a všude šílený fronty a čekání.
Matouška nemůžeme nechat ani chvíli bez dozoru, hned vymyslí nějakou lumpárnu. Když jsem si odskočila z koupelny, tak někde našel moji malovací taštičku.

365 - den 116. - Vánoční besídka

Dneska měla Ajka ve školce Vánoční besídku. Bylo to moc pěkný, měli připravenou takovou jakoby Vánoční hru, kdy zvířátka předváděla Jezulátku co umí a co by ho mohla naučit a Hvězdička s Andílkem vybírali zvířátko, které by se o Ježíška nejlépe postaralo. Andrejka byla za páva a předváděla Ježíškovi svojí eleganci.

No a abychom se nenudili, tak jsme to ještě měli zpestřený. Po spa mi volali ze školky, že jim tam Ajka dělá scény, že jí bolí ucho, tak ať si pro ni přijdu. Takže vzbudit Matese, klusat do školky, pak na ORL. Tam jsem teda neměla nerva čekat a vrátili jsme se do školky na besídku. Ajka už byla klidná vypadala že jí nic není. Besídku zvládla perfektně a nechtěla ani jít domů. Ale pro jistotu jsme ještě zajeli do Thomayerky na pohotovost a ouško jí píchli :-(.

S dědou to je špatný, Dři jsou spíš skeptičtí.

365 - den 115 - Vánoční trhy

Jirka po o jel zas do Dejvic a s mamkou a ségrou jeli za tátou do nemocnice. My jsme tam za nima ani nejeli, Ajka si stěžuje na bříško a má rýmu, tak abychom na ně něco neprskli.

Když se Mates vyspal jeli jsme se podívat aspoň na Staromák na Vánoční trhy. Lidu tam bylo jako o pouti a ještě ke všemu jako kdyby tam dávali něco zadarmo. Ale i tak se mi to docela líbilo. Na jevišti hrály děti nějakou Vánoční hru o narození Ježíška, zpívaly koledy, hrály na píšťalku, bylo to moc pěkný. Po představení se chystala další hra a Matouš ač sotva dosáhl k podiu, musel stát na špičkách a sledovat vše co se tam děje.

Vkládám ještě jednu fotku, kovář rozdmýchává oheň. Tohle mě vždy fascinuje, asi by mě bavilo být kovářem. Na průmce jsem si to i vyzkoušela a docela mě to bavilo, to jak se kov začne měnit téměř v modelínu a ten zvuk kovadliny. Má to prostě svoje kouzlo. Na ten roj jisker jsem musela delší dobu číhat, ale nankonec se povedl zachytit, zlatej digitál

365 - den 114 - Korálkování

Tak už v tom taky jedu, Hani až nakoukneš, tak ti ještě jednou musím pěkně poděkovat :-)))). Nechtěla jsem dalšího koně, už jich před sebou tlačím dost a nemám na ně čas. Zas je pravda, že se neumím věnovat jednomu koni na pořád. Možná tím že si dokážu, že toho koně zvládám, musím jít krotit zase jiného koně a vždy se nadchnu pro něco dalšího.

Takže včera jsem navštívila korálkový obchod, nechala tam hrozně peněz a teď tvořím. Je pravda, že Ajka je z hvězdiček nadšená a moc ji baví se přehrabovat v pytlíčkách s korálky. I v obchodě byla moc hodná a bavilo ji to tam. Škoda, že je zatím malá na takovéhle korálkování, i když možná společně nějakou malou hvězdičku vytvoříme.

Dneska jsme se dozvěděli i smutnou zprávu, snad to vše dobře dopadne. Jirkův táta je v nemocnici po mozkové příhodě. Snad to vše dobře dopadne a děda si ještě bude moct užívat hodně dlouho vnoučátek.

365 - den 111 - Svícen

Dneska jsem si konečně koupila svíčku, teda spíš svíci a mohla jsem si rozsvítit věnec. Není teda adventní, protože nemá 4 svíčky, ale jen jednu. Ještě ho chci beljsknout celý, ale chybí mi tam ještě pár doplňků, fakt nějak nestíhám ty vánoční přípravy.

365 - den 109 - Pečení perníčků

Ajku jsem si dneska nechala doma, aby se dospala po náročném víkendu a aby se stihla zotavit po tý střevňajzně. Dopolko jsme zadělali na perníčky a navečer jsme vykrajovali. Děti to moc bavilo, samy vykrájely 3 plechy. Docela jsem se divila jak to šlo i Matouškovi, brzy pochopil, jak má dát vykrajovátko, že musí být těsto všude pod celým vykrajovátkem. A pokaždé, když se mu podařilo vykrojit tvar, tak zavola PARÁDA

365 - den 108 - Sněhová nadílka

V noci začalo chumelit a probudili jsme se do krásného zasněženého rána. Teda bylo pořád pod mrakem, ale ta sněhová nadílka mě potěšila. V Praze si sněhu opravdu moc neužijem a když už je , tak není moc dlouho, takhle krásný bílý a prachový. Většině osazenstva už začalo být špatně, protože od nás chytili střevní chřipku a tak všichni odjeli relativně brzy. My jsme si ještě chtěli užít tatínka, ten se vracel do Němec, takže jsme odjížděli až po třetí hodině. Bylo to takový smutný, že každý jedeme jinam a ne společně, ale snad už brzy budem pohromadě ať tam či tam.

365 - den 106 - Cestování

Dneska jsme se přesouvali na Šumavu na víkend s Mikulášem a s dubňáčky, takže opět velké balení, ládování zavazadel do auta a cesta, na místě vynášení a vybalování a v neděli zase balení a ládování do auta a další přesun.

Fotka není z dneška, ale fotila jsem ji o dva dny později, při odjezdu z Mikulášský, ale přesně vystihuje to co abslovujeme hodně často, to kvantum zavazadel věcí atd atd. V neděli se mi naskytla úplnou náhodou to vše vyfotit pohromadě i s našimi dvěmi vozy.

365 - den 105 - Citronové špagety

Dneska jsem vařila citronové špagety, je to taková rychlovka, když jsem ji dělala poprvé tak jsem si říkala nic moc, ale pak jsem tomuto jídlu přicházela víc a víc na chuť a určitě ji budu dělat častěji. Je to hrozně jednoduchý, zpění se cibulka na olivovém oleji, pak se přidá na kostičky nakrájená šunka osmahne se, to se zaleje šťávou z jednoho citronu, a pak zalije smetanou, ale už nevařit aby se smetana nesrazila. Do toho se zamíchají špagety, se vším všudy se může za dvacet minut servírovat.

A ta fotka má pro mě ještě jednu symboliku, dost často si připadám takhle jako vymačkaný citron. Naprosto bez šťávy :-d

365 - den 103 - "Dvojčátka"

Se sousedkou co má stejně starý děti jako my jsme se dohodly, že si budeme na střídačku hlídat děti. Jednou v týdnu ona, jednou v týdnu já a aspoň budeme mít pro sebe celé dopoledne. Dneska jsme začínali a já měla na dopoledne na starost Věrušku, je o trošku mladší než Matoušek, ale opravdu jen o malinko.


Děti byly docela hodný a relativně zvladatelný,asi i tím že to pro ně byla novinka. Nicméně motorkářský výlet s dvojčaty mi přijde dost náročný. Věruška moc pomalá, Matoušek moc rychlý a já mezi nima a nevěděla jsem za kým dřív. Asi si příště vezmu nějaký vodítko.


Za barákem jsme potkali mamču s opravdovými dvojčátky, která jsou taky stejně stará jako naši prcci. Tak jsem ji říkala že ji obdivuju, jak s nima chodí jen s motorkama, tak mě uklidnila, že až to budu podnikat častěji, že už je budu mít sesynchronizovaný:-). Jsem ráda, že mám "dvojčátka" jen na jedno dopoledne v týdnu.

365 - den 102. - Začal předvánoční čas

Ve většině rodin se předvánoční výzdoba dělá už na první adventní neděli. U nás se vždy na až Mikuláše zdobila borová větev, když jsme bydleli v domku, tak jsme ji mívali na balk

óně do ulice a byla ozdobená i svítícími svíčkami. Tehdy v osmdesátých letech, to byla docela vyjímka, okna a domy se tolik neosvětlovaly jako teď. My děti jsme ale z těch světýlek měli vždy obrovskou radost.

Ač na jednu stranu moje srdce krvácí nad spotřebou el. energie co se spotřebuje každoročně ve vánoční čas, na stranu druhou ve mě zůstává ta dětská dušička a ty rozsvícený okna a světýlka prostě zbožňuju. Letos jsem i nám přikoupila do okna nějaká ta světýlka a podařilo se mi je tam nainstalovat už o 1. adventním víkendu. Děti byly nadšený. Vánoce s dětmi jsou opravdu jedno z nejkouzelnějších období v roce.